Polopřirozené koridory v zemědělské krajině - hlavní faktory pro využívání šelmami

Verze PDF

Ztráta přirozeného prostředí či fragmentace habitatu má negativní vliv na mnoho druhů. Tento dopad může být částečně zmírněn koridory, které vhodné prostředí propojují. Tyto koridory jsou využívány mnoha živočichy, mezi které patří i šelmy, a představují jeden z nezbytných nástrojů pro jejich ochranu v krajině, která je poznamenaná činností člověka. Hlavním cílem této studie bylo určit, jak početnost kořisti a charakteristika koridorů ovlivňuje jejich využívání šelmami. Zároveň byly posuzovány dva typy koridorů s odlišnou mírou fragmentace habitatu. Výsledky ukázaly, že nejdůležitějším faktorem pro využívání koridorů šelmami byla dostupnost kořisti (zejména drobných savců). Dalšími podstatnými faktory pak byly šířka koridoru, množství křovin a přítomnost málo využívaných lokálních silnic.

Využitelné výstupy: 

Lidská činnost a s ní spojená intenzifikace zemědělství, rozšíření dopravy a zvětšování měst s sebou přináší ničení a fragmentaci přirozeného habitatu. Díky těmto změnám v krajině došlo k vytvoření bariér a tím k redukci propojení mezi jednotlivými oblastmi. Koridory jsou v podstatě jedinou možností, aby vhodné prostředí zůstalo pro živočichy propojené, a tím se jim umožnilo volně se šířit  a sezónně migrovat. Šelmy jsou na podobné fragmentace přirozeného prostředí obzvláště citlivé, neboť dochází k narušování jejich domovských okrsků. Díky tomu a neustálým konfliktům s člověkem počty šelem přes jejich nespornou důležitost v potravním koloběhu stále klesají. Přítomnost přírodních koridorů v zemědělsky využívané krajině zvyšuje populační hustoty, tok genů, druhovou diverzitu a snižuje rychlost vymírání. Mezi koridory můžeme počítat např. živé ploty oddělující pole. Ty v zemědělské krajině poskytují příležitost k rozmnožování, úkrytu či lovu kořisti. Přítomnost šelem v takovýchto koridorech ovlivňuje více faktorů, jako je dostupnost kořisti, struktura vegetace, vzájemná propojenost, intenzita využívání krajiny, atd. K porovnání koridorů v různých typech krajiny byly vybrány dvě studované zemědělské lokality: v jižních Čechách (mozaikovitá krajina s poli, loukami, lesy a rybníky) a na jižní Moravě (homogenní krajina tvořená převážně poli). V obou studovaných lokalitách byly na polích pěstované převážně obilniny, kukuřice a řepka olejka. Koridory pak tvořily živé ploty mezi poli, odvodňovací strouhy, zalesněné či vegetací (křoviny, trávy) zarostlé pásy a větrolamy. Pro zjištění přítomnosti šelem byly použity pachové stanice (tvořené čtverci s pískem, z nichž pak byly vyhodnocovány stopy, jako pachový atraktant byla použita králičí moč). Z analýzy byly vyloučeny stopy psů. Zaznamenány byly stopy 176 zvířat sedmi druhů. Nejvíce dominantními druhy v jižních Čechách byly domácí kočky (25,4%) a tchoři (22,4%), na jižní Moravě dominovaly kuny (23,9%) a lasice kolčavy (Mustela nivalis, 22%). V obou oblastech byly nalezeny i stopy lasice hranostaje (Mustela erminea), jezevců lesních (Meles meles) a lišek obecných (Vulpes vulpes). Větší pčetnost predátorů byla nalezena na jižní Moravě, vyjma tchořů, kteří byli více přítomni v jižních Čechách. Početnost kořisti (=malých savců) byla posuzována pomocí odchytů. Podařilo se nachytat 255 jedinců, nejvíce myšic (Apodemus flavicolis a Apodemus sylvaticus, 71,8%), poté hrabošů polních (Microtus arvalis, 22%) a norníků rudých (Myodes glareolus, 5,9%). Nejdůležitějším faktorem pro přítomnost šelem v koridorech se ukázala být početnost drobných savců, kteří v zemědělské krajině reprezentují pro šelmy nejdůležitější zdroj potravy. Více šelem se v koridorech vyskytovalo na jižní Moravě, což souvisí zřejmě s větší ztrátou přirozených habitatů v homogenní krajině. Studovaná oblast v jižních Čechách představovala více heterogenní krajinu, kde šelmy nebyly na koridorech tolik existenčně závislé. Výskyt šelem byl i negativně ovlivňován intenzitou využívání zemědělské půdy, čím více byla půda obdělávána, tím více se zvířata vyskytovala na okrajích koridorů (docházelo k rušení zvířat). Zároveň byla potvrzena důležitost šířky koridorů, s větší pravděpodobností se v širších koridorech vyskytovaly kolčavy, kuny i hranostajové (tchoři naopak vyhledávají užší koridory). Dalším klíčovým faktorem pro výskyt šelem je přítomnost křovin (tím se snižuje možnost, že drobné šelmy budou uloveny např. dravcem) a lokálních silnic s nízkou hustotou provozu (umožňují pohyb šelem napříč jejich teritorii).
 Přítomnost koridorů, které umožňují propojení vhodných habitatů napříč zemědělskou krajinou, může zvýšit druhovou bohatost zejména v homogenní krajině. Pro šelmy představují koridory příležitost k získávání kořisti, rozmnožování i úkrytu, proto je do managementu ochrany šelem ve fragmentované zemědělské krajině nutné zahrnout i přítomnost a udržování koridorů.

Zdroj: 
Červinka J., Šálek M., Padyšáková E., Šmilauer P. 2013: The effect of local and landscape-scale habitat characteristics and prey availability on corridor use by carnivores: A comparison of two contrasting farmlands. Journal for Nature Conservation 21: 105-113.
Zadal: 
Gabriela Urbánková
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.