Podle nosa poznáš kosa: soubor reprodukčních a disperzních charakteristik predikujících invaznost rostlin

Verze PDF

Cílem práce bylo lépe porozumět mechanismům stojícím za invazemi rostlinných druhů. Konkrétně se autoři zaměřili na vliv druhových charakteristik. Predikce toho, který druh má potenciál stát se druhem invazním, je komplexní problém, který stále nebyl uspokojivě vyřešen. Obecně vzato, invazní druhy lépe a rychleji rostou, dobře se rozmnožují šlahouny a mají celkově větší fitness než druhy neinvazivní. Dalšími sdílenými znaky invazivních druhů je malá velikost genomu, semen a dřívější nástup květu. 

Využitelné výstupy: 
  • autoři hledali odpověď na to, jaké faktory určují, zda se zavlečený druh stane či nestane invazním či zda zůstane ve fázi zdomácnění. Tým se dále zaměřil na vlastnosti, jež druhům umožňují stát se dominantními ve společenství (což je jeden krok od toho, aby se staly invazními).
    • v prvním kroku hledali autoři statisticky průkazný vztah mezi reprodukčními a disperzními charakteristikami a invazností druhu. Ve druhém kroku byla ověřena spolehlivost předchozích modelů dodáním souboru dalších druhových charakteristik (výška rostliny, life history a "residence time" - délka setrvání na stanovišti).
  • analýza zahrnovala reprezentativní vzorek 93 v ČR nepůvodních druhů postupně zavlečených po roce 1500 n.l., z tohoto počtu je 41 vedeno jako invazní a zbytek jako zdomácnělé druhy.
  • invazní úspěch druhů byl vyjádřen dvěma proměnnými: 1) invazností - příslušností do kategorie invazivních, neinvazivních či zdomácnělých druhů, 2) dominancí druhu vyjádřenou procentuální pokryvností v rámci rostlinných komunit.
  • pro vysvětlení invazního úspěchu rostlin byl použit dataset celkem 20 druhových charakteristik v 5 kategoriích - produkce semen, disperzní schopnosti, klíčivost semen, variabilita charakteristik a kategorie jiné. V analýzách byla dále použita taxonomická příslušnost jednotlivých druhů.
  • analýzy ukázaly, že nejmenší predikční hodnotu invazního potenciálu má délka setrvání druhu na stanovišti. Autoři nadto zdůrazňují, že je krajně nešťastné srovnávat charakteristiky druhů s rozdílnou délkou doby setrvání na stanovišti, jelikož tyto druhy se liší časem potřebným pro založení životaschopné populace.
  • z analýz vyplývá, že mezi robustní reprodukčně-disperzní prediktory invazního potenciálu sledovaných rostlin lze počítat množství vyprodukovaných semen na úrovni místní populace a množství propagulí v rámci jedné rostliny.
  • robustní biologické faktory, které určují invaznost druhu, zahrnují výšku rostlin, možnost zoochorie, produkci semen a hmotnost propagulí.
    • druhy vyšší než 0,8 m budou spíše invazivní, menší druhy to mohou kompenzovat mechanismy využívajícími zoochorie či produkcí dostatečně velkého množství semen.
  • taxonomická příslušnost neměla na invazní potenciál žádný vliv.
  • autoři uvádí, že jejich výsledky přesně charakterizují podmínky středoevropských rostlinných společenstev.
Grafické přílohy: 
Vliv druhových charakteristik na potenciál druhu stát se invazivním
Model pravděpodobnosti invazívnosti druhů
Zdroj: 
Moravcová L., Pyšek P., Jarošík V., Pergl J. (2015): Getting the Right Traits: Reproductive and Dispersal Characteristics Predict the Invasivness of Herbaceous Plant Species. PLoS ONE 10(4): e0123634. doi:10.1371/journal.pone.0123634
Zadal: 
Zuzana Blažková
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.