Péče o biotop vlajkového ptačího druhu podporuje přítomnost zemních žahadlových blanokřídlých

Verze PDF

Ptáci hnízdící v norách, jako je břehule říční Riparia riparia jsou těsně spjati s ploškami biotopů určenými propustností půdy, obsahem jílů, nízkým zastoupením parazitů a dostatečným množstvím vzdušné kořisti. V této studii byla vyhodnocována účinnost obnovy biotopu na 23 lokalitách s výskytem břehule říční nejen pro tento cílový druh, ale i pro samotářské zemní žahadlové blanokřídlé (Aculeata). Na 15 z 23 obnovovaných došlo k zahnízdění břehulí říčních následující nebo další hnízdní sezónu. Existovala značná variabilita v typech péče o biotopy a každý z typů managementu měl alespoň částečný úspěch (kromě zákazu těžby). Každý typ péče, který vedl k odolnosti půdy nižší 500 kPa v horní třetině svahu, byl úspěšný. Ukazuje se opakovaně, že klasický přístup k ochraně břehulí spočívající v zákazu těžby, je dlouhodobě neudržitelný. Následně po zákazu těžby dojde k vytvoření ztvrdlé krusty na povrchu každé stěny. Nejúčinnějším postupem z hlediska nákladů je jednou až dvakrát za rok ztržení této krusty. Péče o biotopy břehule říční poskytuje ideální příležitost pro podporu dalších druhů využívajících stejný biotop. Z výsledků studie vyplývá, že společenstvo zemních včel a vos využívajících kolmé nebo téměř kolmé stěny, má specifické nároky na půdní vlastnosti. Přes silnou mezidruhovou variabilitu využívají všechny druhy pouze stěny s nízkou až střední kompaktností (pod 500 kPa) a vyhýbají se vyššímu obsahu štěrku. Z výsledků studie je patrné, že podpora vlajkového ptačího druhu je prospěšná i pro druhy žahadlových blanokřídlých.

Využitelné výstupy: 

Ptáci hnízdící v norách, jako je břehule říční Riparia riparia jsou těsně spjati s ploškami biotopů určenými propustností půdy, obsahem jílů, nízkým zastoupením parazitů a dostatečným množstvím vzdušné kořisti. Tyto plošky jsou omezeny svým počtem a kvalitou a péče o ně ovlivňuje nejen cílový vlajkový druh, ale i další druhy, např. solitérní zemní včely a vosy, využívající stejné biotopové plošky. V této studii byla vyhodnocována účinnost obnovy biotopu na 23 lokalitách s výskytem břehule říční nejen pro tento cílový druh, ale i pro samotářské zemní žahadlové blanokřídlé (Aculeata).
Údaje o obnově biotopu byly získány pro 23 lokalit, z nichž u 20 byl znám předchozí výskyt břehulí (před 1-13 roky), pouze u tří lokalit nebyl výskyt znám. Odolnost půdy proti vsaku byla měřena během dvou hnízdních sezón a před a po provedení zásahu. Výskyt samotářských včel byl sledován na 39 svazích, z nichž 19 bylo pravidelně těženo. Všechny stěny byly – vyhloubeny v písku nebo štěrku, postrádaly vegetaci na svém povrchu, byly kolmé nebo téměř kolmé, byly širší než 5 m a měly výšku alespoň 1 m a nevyskytovaly se zde stromy a keře v jejich blízkosti. Na každé stěně byly sledovány otvory vyhloubené zemními včelami.
Na 15 z 23 obnovovaných došlo k zahnízdění břehulí říčních následující nebo další hnízdní sezónu. Existovala značná variabilita v typech péče o biotopy a každý z typů managementu měl alespoň částečný úspěch (kromě zákazu těžby). Každý typ péče, který vedl k odolnosti půdy nižší 500 kPa v horní třetině svahu, byl úspěšný. Naopak, absence vrstev s odolností půdy nižší než 500 kPa vedla k neobsazenosti lokalit břehulemi. Jiné neobsazené lokality byly spjaty s vysokou mírou eroze nebo vysokým podílem jílu. Z 39 sledovaných stěn obsahovaly tři více jak tisíc nor včel/m2 , 17 stěn mělo hustotu mezi 50 – 1000 norami, 10 – méně než 50 nor/m2 a devět stěn neobsahovalo žádné nory samotářských včel. Dominantními druhy byly ploskočelka šestipásá Halictus sexcinctus, stopčík malý Diodontus minutus, stopčík temný Diodontus tristis, rejdilka tmavá Miscophus ater a hedvábnice řebříčková Colletes daviesanus.
Regulace řek způsobila zničení přirozených říčních ekosystémů po celém světě, což zdůrazňuje roli alternativních biotopů, jako jsou pískovny pro druhy využívající raná sukcesní stadia. Břehule říční je charakteristickým vlajkovým druhem, který profituje z vhodných biotopů na lokalitách po těžbě písku. V poslední době ale čelí následkům intenzifikace těžby. Z výsledků studie vyplývá, že pokles půdní odolnosti pod 500 kPa je spojen s úspěšným znovuosídlením břehulí na lokalitách. Ukazuje se opakovaně, že klasický přístup k ochraně břehulí spočívající v zákazu těžby, je dlouhodobě neudržitelný. Následně po zákazu těžby dojde k vytvoření ztvrdlé krusty na povrchu každé stěny. Nejúčinnějším postupem z hlediska nákladů je jednou až dvakrát za rok ztržení ztvrdlé krusty. Na lokalitách s nízkým obsahem jílu postačuje vertikalizace stěny jednou před hnízdní sezónou. Opatrnosti je třeba, pokud jsou stěny osídleny druhy, jako je uzlatka písečná Cerceris arenaria, která je specializována na opakovaném využívání stejných nor. Nicméně, pokud jsou stěny pokryty ztvrdlou krustou (odolnost proti vsaku vyšší než 500 kPa), nenacházejí se zde obvykle žádné nory pro blanokřídlé, a proto se zdá tento konflikt zanedbatelným. Péče o biotopy břehule říční poskytuje ideální příležitost pro podporu dalších druhů využívajících stejný biotop. Z výsledků studie vyplývá, že společenstvo zemních včel využívajících kolmé nebo téměř kolmé stěny, má specifické nároky na půdní vlastnosti. Je známa silná mezidruhová variabilita v preferencích kompaktnosti půdy. Některé druhy jsou specialisty na volných píscích (kutilka obecná Sphex funerarius, pískolib malý Bembecinus tridens), jiné zase preferují kompaktní půdu s odolností mezi 100 – 500 kPa (dlouhoretka krátkokřídlá Bembix tarsata). Výběr stěn s různou mírou kompaktnosti se může lišit v mikro a makroměřítku. Přes silnou mezidruhovou variabilitu využívají všechny druhy pouze stěny s nízkou až střední kompaktností a vyhýbají se vyššímu obsahu štěrku. Z výsledků studie je patrné, že podpora vlajkového ptačího druhu je prospěšná i pro druhy žahadlových blanokřídlých.

Zdroj: 
Heneberg P. 2012: Flagship bird species habitat management supports the presence of ground-nesting aculeate hymenopterans. Journal of Insect Conservation 16: 899-908.
Zadal: 
Jiří Pokorný
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.