Pastva jelenů evropských coby varianta managementu ochrany otevřených přírodě blízkých stanovišť

Verze PDF

Tým autorů studie na příkladu území typu vojenských újezdů otestoval, jaký vliv má na udržování přírodních travních stanovišť (louky, vřesoviště) přepásání divoce žijícími jeleny evropskými (Cervus elaphus). Ukázalo se, že celoroční „práce“ těchto zvířat je srovnatelná s cíleným extenzivním vypásání travních lokalit dobytkem (ve smyslu jejich ochrany proti zarůstání) a je proto vhodné brát tuto variantu v úvahu jako rovnocenný funkční management v hůře přístupných lokalitách.

Autoři na travních porostech a vřesovištích chráněných podle směrnice EU o stanovištích kvantifikovali nadzemní čistou primární produkci, kvalitu pastvy a množství hmoty spasené jeleny po dobu tří po sobě následujících let. Experiment probíhal v oblasti vojenských výcvikových prostor na území Německa (Bavorsko).

Ke srovnání bylo využito několik typů lučních stanovišť s odlišným způsobem managementu. Jednalo se o vypalovaná území, kosené lokality, nedotčené lokality a (nedotčená) vřesoviště.

Využitelné výstupy: 

 

Pro udržení přírodě blízkých otevřených habitatů je potřeba odstraňovat přebytek biomasy, čehož lze dosáhnout např. extenzivní pastvou dobytka. V některých oblastech je však tento management komplikovaný – jde především o rozsáhlé oblasti a areály s omezenou možností přístupu osob.

 

Dosavadní experimenty probíhaly v oplocených oblastech či na ostrovech, avšak vlivem volně se pohybujících jelenů na krajinu se doposud ve střední Evropě dopodrobna nikdo nezabýval.

 

Autoři studie zjišťovali, zda lze zvažovat pastvu těchto zvířat jako alternativní opatření ve sledované oblasti.

 

Ve sledovaném území činil roční odběr pastvy jelenů evropských 35% primární nadzemní produkce v případě vypalovaných oblastí, 44% v kosených, 48% v nedotčených travních porostech a 59% v nedotčených vřesovištích.

 

V případě trvalých travních porostů denní spotřeba kolísala s maximem pastvy na jaře a v časném létě, zatímco v případě vřesovišť byly výsledky signifikantní pouze v zimě.

 

Teoreticky by podobného ročního odběru biomasy mohlo být dosaženo pastvou dobytka v intenzitě 0,54 dobytčí jednotky (v překladu je použit co nejbližší ekvivalent výchozího termínu „standard animal unit“, tedy 1000 lb/454 kg živé hmoty) na hektar u trvalých travních porostů a 0,45 dobytčí jednotky na hektar vřesoviště.

 

Rychlost jeleny zkonzumované pastvy v travních porostech stoupala s rostoucí produktivitou a kvalitou pastvy – k navýšení obého docházelo v kosených lokalitách, což naznačuje, že pravidelná seč může zvýšit atraktivitu sekaných luk pro tato zvířata. Rychlost odběru biomasy na vřesovištích nezávisela na produktivitě či kvalitě pastvy, ale na stojící biomase.

 

Prezentovaná studie prokázala, že množství pastvy zkonzumované jelenem evropským může být srovnáváno s vlivem pastvy dobytka v rámci řízeného vypásání.

 

Při snaze o ochranu rozsáhlých území proto autoři doporučují přizpůsobit současný management péče o volně žijící zvířata a nechat jeleny přepásat otevřené biotopy. Tento přístup může přispět k ochraně přírodě blízkých stanovišť a napomoci snížit škody na lesních porostech.

Zdroj: 
Riesch F., Tonn B., Meißner M., Balkenhol N., Isselstein J. (2019) Grazing by wild red deer: Management options for the conservation of semi‐natural open habitats. Journal of Applied Ecology 56/6. 1311-1321 pp. https://doi.org/10.1111/1365-2664.13396
Zadal: 
Alena Peltanová (překlad Olga Hušková)
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.