Ovlivní brouky více opuštění lesního hospodaření nebo charakteristiky prostředí?

Verze PDF

Existují lesní rezervace bez zásahů, které mají sloužit k ochraně druhů. Nicméně některé druhy mohou být více závislé na určitém typu prostředí než na druhu managementu, který je v lese aplikován. Aby odhalili vliv obou charakteristik, tj. typu prostředí a managementu, zkoumali autoři této studie pozemní brouky na šesti lesních celcích ve Francii. Projekt zahrnoval lokality jak bezzásahové tak obhospodařované. Bezzásadový management prospíval jen dvěma ekologickým skupinám brouků: lesním specialistům a druhům otevřené krajiny. Pro ostatní skupiny ale tak podstatný nebyl. Pro lesní, bezkřídlé, vlhkomilné a dravé druhy a pro druhovou bohatost jako takovou byla podstatnější výčetní kruhová plocha a aktivita humusu, které vlastně zastupují zapojení korun a potravní nabídku. Proměnné spjaté s malým měřítkem jako struktura pozemní vegetace zase nejvíce ovlivňovaly generalisty, okřídlené, hygrofilní a xerofilní druhy. Důvody pro to, proč bezzásahovost autorům nevyšla jako důležitý faktor mohou být dva:
1) k bezzásahovosti došlo relativně nedávno (před 15 až 45 lety) a nebo
2) těžba dřeva zde nikdy nebyla intenzivní a nebyly zde vytvářeny holoseče. Autoři dále zdůrazňují potřebu ponechávání výstavku při udržování biodiverzity i v obhospodařovaných lesích.

Využitelné výstupy: 

Aby mohli autoři posoudit vliv opuštění hospodaření v lese, sledovali celkovou druhovou bohatost (stejně jako druhovou bohatost) v rámci sedmi ekologických skupin. Spolu s tím sledovali i další charakteristiky jednotlivých lokalit v 6 lesních oblastech ve Francii, kde se v některých částech stále hospodařilo. Jednalo se o 4 nížinné lesy (Auberive, Combe Lavaux, Chizé a Citeaux) a 2 horské (Ballons Comtois a Ventron). Druhy brouků byly rozděleny podle své afinity k habitatu na druhy otevřené krajiny, generalisty, lesní generalisty a lesní specialisty. Dle schopnosti disperze pak byly rozděleny na bezkřídlé a okřídlené. Dle potravy na dravé, většinově fytofágní a omnivory. a dle afinity k vlhkosti na hygrofily, xerofily a nevyhraněné. Jako charakteristiky prostředí byly zaznamenávány výčetní kruhová plocha (na hektar), množství mrtvého dřeva v okolí a typ humusu, tj. jeho biotická i abiotická složka, dynamika a pH. Zaznamenáván byl i výskyt semenáčků, mladých stromků, starých stromů a bylin v okolí kladených pastí.
Většina hodnot se mezi bezzásadovými a obhospodařovanými plochami nelišila až na pokryvnost semenáčky, pH a množství mrtvého dřeva, které bylo vyšší v bezzásadových oblastech. Celková početnost druhů brouků byla nejlépe vysvětlována výčetní kruhovou plochou a humusem. Habitatoví generalisté byli lehce negativně ovlivněni pokryvností semenáčky. Druhů otevřených krajin bylo více v bezzásahových lesích. Početnost lesních druhů obecně rostla s výčetní kruhovou plochou a aktivitou humusu, který prospíval hlavně lesním generalistům. Lesním specialistům navíc lehce prospívala bezzásahovost. Bezkřídlé druhy prospívaly s nárůstem výčetní kruhové plochy a jejich stavy klesaly s indexem humusu, tj. s nárůstem jeho kyselosti a poklesem biologické aktivity. V rozdělení dle potravních strategií přibývaly omnivorní druhy s pH, dravé s výčetní kruhovou plochou. S indexem humusu naopak ubývaly. Xerofilní druhy byly negativně ovlivněny pokryvností semenáčků, hygrofilní pokrytí mladými stromky ovlivňovalo positivně. Na vlhkosti nezávislé druhy byly ovlivněny positivně výčetní kruhovou plochou a negativně indexem humusu.
To, že těžba škodí lesním specialistům, se dalo očekávat. Ve skutečnosti ale za tím může být přítomnost výstavků a nebo druhové složení lesa než samo lesní hospodaření. Překvapivé ale je, že bezzásahovost pozitivně ovlivnila i druhy otevřené krajiny. To by mohlo souviset s tím, že v tomto případě probíhalo hospodaření výběrovou těžbou, která nevytváří dostatečně velká volná prostranství, popř. snižuje horizontální heterogenitu lesa. Je také docela možné, že jak lesní druhy, tak druhy otevřené krajiny vyžadují nějaký gradient světelných podmínek, který jim příliš homogenní prostředí nenabízí. Jelikož výběrová těžba byla prováděna na všech obhospodařovaných lokalitách, můžeme z výsledků konstatovat, že nijak neovlivňuje druhovou bohatost generalistů, křídlatých i bezkřídlých, omnivorních a dravých druhů brouků. Je ale také možné, že na bezzásadových lokalitách bylo od hospodaření v lesích upuštěno příliš nedávno (max. před 45 lety) na to, aby se to projevilo do druhové skladby těchto skupin brouků. Co positivně ovlivňovalo celkovou druhovou bohatost, ale i počty lesních, bezkřídlých, na vlhkosti nezávislých a dravých druhů brouků byla výčetní kruhová plocha, která je vlastně odrazem uzavření stromových korun. Nicméně může záviset ještě na vývojovém stupni či druhové skladbě dřevin. Např. vysoké stromy s velkou výčetní kruhovou plochou mohou nabízet dostatečně stabilní prostředí pro málo dispergující druhy citlivé na disturbance.
Pokryvnost semenáčky zase odráží mikroklimatické poměry a dá se předpokládat, že kde je více semenáčků, tam bude i vlhčeji, takže to bude zároveň prostředí vhodné pro hygrofilní druhy a nesvědčící druhům xerofilním a generalistům. Podobně zase okřídlené druhy profitují v prostředí, kde jsou obecně větší mezery v porostu, které snáze překonávají. Positivní efekt pokryvnosti bylinami a naopak negativní u pokryvnosti křovinami je již déle znám. Charakteristiky půdního humusu odráží zvýšenou potravní nabídku různých bezobratlých v mulu nebo diversifikovanější společenstva rostlin za vyššího půdního pH vhodné pro omnivory.
Celkově se dá říct, že výsledky odrážejí konvergenci v reakci jednotlivých druhů brouků na změny v prostředí. Autoři proto upřednostňují pro posuzování vlivů změn prostředí porovnávat ekologické skupiny druhů než druhy samotné.
Pozn. překladatele: Prací se táhne jedna metodická svízel a to separátní posuzování jednotlivých způsobů dělení druhů, takže nemůžeme s jistotou říct, které je pro nás relevantní a může docházet ke zkreslením třeba proto, že některé kombinace se nevyskytují či jsou málo početné a druhy nám vstupují do analýz opakovaně. Asi nejlepším příkladem jsou fytofágní druhy zde reprezentované dvěma zástupci rodu Harpalus a jedním zástupcem rodu Amara (česky obojí kvapník), které jsou všechny zároveň hodnoceny jako xerofilní a okřídlené. Detaily řazení viz tabulka.

Grafické přílohy: 
Obr.2 z publikace: Vztah mezi druhovou bohatostí a výčetní kruhovou plochou (a) nebo indexem humusu (b).
AppA z publikace: seznam konkrétních druhů a jejich zařazení.
Zdroj: 
Toïgo M., Paillet Y., Noblecourt T., Soldati F., Gosselin F., Dauffy-Richard E. 2013: Does forest management abandonment matter more than habitat characteristics for ground beetles? Biological Conservation 157: 215-224.
Zadal: 
František Špoutil
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.