Ohrožení obojživelníci a disturbance v krajině

Verze PDF

Populační hustota dvou druhů ohrožených obojživelníků, ropuchy krátkonohé (Bufo calamita) a kuňky žlutobřiché (Bombina variegata) byla zkoumána na 150 tůních ve dvou vojenských výcvikových oblastech v Německu: Grafenwöhr a Hohenfels. Ropuchy krátkonohé výrazně preferovaly mělké tůně a tůně s vysokou mírou disturbance. Jejich hustota negativně korelovala s vegetačním pokryvem. Tato zjištění jsou v souladu s obecnými informacemi o výskytu druhu, který je r-stratégem a vyhledává dočasné vodní plochy s minimálním zastoupením vegetace. Rovněž kuňky žlutobřiché upřednostňovaly tůně s vysokou mírou disturbance a minimálním zastoupením vegetace. Rovněž kuňky mají rychlý vývoj pulců, který umožňuje se úspěšně reprodukovat i v pomíjivých vodních plochách. Ropucha krátkonohá a kuňka žlutobřichá jsou tedy obojživelníky zjevně závislými na narušování stanovišť a preferující silně narušená stanoviště. Pro zachování životaschopných populací širokého spektra obojživelníků je žádoucí zajistit a udržovat v krajině dynamickou mozaiku biotopů různých sukcesních stadií.

Využitelné výstupy: 

Populační hustota dvou druhů ohrožených obojživelníků, ropuchy krátkonohé (Bufo calamita) a kuňky žlutobřiché (Bombina variegata) byla zkoumána na 150 tůních ve dvou vojenských výcvikových oblastech v Německu, Grafenwöhr a Hohenfels. Grafenwöhr je nížinná oblast s četnými vodními toky, jezery a podmáčenými plochami, vojensky je využívána od roku 1910 po současnost. Hohenfels je kopcovitou oblastí se skalními formacemi, krasovou topografií, smíšenými jehličnato-listnatými lesy a suchými údolími, vojensky je využívána od roku 1938. V každé z oblastí bylo vybráno 150 tůní vytvořených vojenskou činností. Během reprodukčního období zde byla sledována přítomnost obou sledovaných druhů. Každá tůň byla charakterizována mírou disturbance (0 – 20, 21 – 40, 41 - 60, 61 – 80, 81 – 100%). Jako narušené části byly vyhodnoceny pouze ty, kde byla patrná disturbance, tj. např. rozdrcené rostliny, vyjeté koleje atp. Bylo odhadnuto období, kdy disturbance probíhala (do 1 roku, 1 – 2 roky, více než dva roky, bez disturbance) a byla stanovena hloubka vodní plochy. Rovněž bylo stanoveno zastoupení holé půdy, odumřelých rostlin, cévnatých rostlin a řas (0%, 1 - 4, 5 - 24, 25 – 49, 50 – 74, 75 – 100). Ropuchy krátkonohé výrazně preferovaly mělké tůně a tůně s vysokou mírou disturbance. Jejich hustota negativně korelovala s vegetačním pokryvem. Tato zjištění jsou v souladu s obecnými informacemi o výskytu druhu, který je r-stratégem a vyhledává dočasné vodní plochy s minimálním zastoupením vegetace. Vzhledem k rychlému vývinu pulců jsou ropuchy krátkonohé schopny osidlovat takové plochy, které vysychají a které jsou nevhodné pro jiné druhy obojživelníků. Ropuchy krátkonohé se často vyskytují v narušovaných oblastech zemědělských půd, průmyslových areálů nebo těžebních ploch. Rovněž kuňky žlutobřiché upřednostňovaly tůně s vysokou mírou disturbance a minimálním zastoupením vegetace. Je známo, že kuňky využívají pro rozmnožování malé dočasné vodní plochy a vyhýbají se trvalým vodním plochám. Kuňky často osidlují plochy vytvoření těžkou technikou při zemědělské nebo vojenské činnosti. Rovněž u kuněk je vytvořen rychlý vývoj pulců, který umožňuje úspěšně se reprodukovat i na pomíjivých vodních plochách. Ropucha krátkonohá a kuňka žlutobřichá jsou obojživelníky zjevně závislými na narušování stanovišť a preferující silně narušená stanoviště. Ropucha krátkonohá se historicky vyskytovala na písečných dunách, vřesovištích a v záplavových oblastech, tj. územích udržovaných disturbanční činností. Z dalších druhů obojživelníků skokan zelený (Rana esculenta) upřednostňoval biotopy, kde došlo k obnově vegetace, ale kde byla míra narušení ještě patrná. Výskyt rosničky zelené (Hyla arborea), čolka obecného (Triturus vulgaris) a čolka horského (Triturus alpestris) byl určován zjevně jinými parametry, než je míra a stáří disturbance. Pro zachování životaschopných populací širokého spektra obojživelníků je žádoucí zajistit a udržovat mozaiku biotopů různých sukcesních stadií. K tomu by měl sloužit disturbanční režim, heterogenní v čase a prostoru. Pro stanovení optimální míry disturbancí a jejich rozložení v čase a prostoru, které by pomohly zachovat co nejširší škálu obojživelníků, Je žádoucí další průzkum.

Grafické přílohy: 
Populační hustota ropuchy krátkonohé v závislosti na míře disturbance. Grafenwöhr.
Populační hustota kuňky žlutobřiché v závislosti na míře disturbance - Hohenfels.
Populační hustota skokana zeleného v závislosti na míře disturbance - Grafenwöhr.
Zdroj: 
Warren S.D., Buttner R. 2008: Relationship of Endangered Amphibians to Landscape Disturbance. Journal of Wildlife Management 72 (3): 738-744.
Zadal: 
Jiří Pokorný
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.