Oheň jako klíčový faktor biodiverzity Země

Verze PDF
Mnoho terestrických ekosystémů je náchylných k požárům, které ovlivňují jejich kompozici a strukturu. Regiony, ve kterých dochází k pravidelným požárům, se vyznačují mimořádně vysokým druhovým bohatstvím a endemismem. Požáry v těchto regionech jsou hlavní příčinou jejich diverzity v kontextu klimatu, dostupnosti zdrojů a heterogenity prostředí.
 
Toto literární shrnutí se zaměřuje na roli ohně jakožto hlavního ekologického a evolučního činitele v kontextu biodiverzity. Co se týče ekologického hlediska obecně, celková druhová bohatost je největší bezprostředně po požáru a s přibývajícím časem klesá. Po požáru dochází k ekologické sukcesi, která se projevuje preferencí zvířat pro konkrétní stanoviště a rozdílnou životností rostlin v místě požáru.
 
V rámci podrobnějšího zkoumání bylo zjištěno, že diverzita mravenců, pavouků a termitů obvykle pozitivně koreluje se vzrůstajícím množstvím požárů v dané lokalitě. Taktéž ptáci, hmyz, malá zvířata a intenzita interakcí rostlina – živočich profitují z rozmanitých typů požárů o rozdílné intenzitě, zatímco rozsah a frekvence požáru jejich diverzitu neovlivňuje. U rostlin často způsobuje zkracování intervalu mezi požáry snížení druhové bohatosti a diverzity funkčních vlastností rostlin, a to zejména u dřevin.
 
Z evolučního hlediska je oheň hnacím mechanismem populačního obratu (tzv. population turnover) a diverzifikace prostřednictvím podporování široké škály adaptivních reakcí na konkrétní požární režimy. Na základě řady studií bylo provedeno porovnání druhové bohatosti u linií rostlin vyskytujících se na stanovištích s častými požáry s liniemi rostlin rostoucími na stanovištích s menším výskytem požárů. Byl zjištěn vyšší počet druhů, tedy větší míra speciace, u rostlin rostoucích v prostředí s častějším výskytem požárů. Oheň a jeho vedlejší produkty mohou mít mutagenní účinky skrz produkci nových genotypů, které mohou vést ke vzniku nových znaků jednotlivých druhů či dokonce ke speciaci.
 
 
Využitelné výstupy: 
 
Tato práce popisuje oheň jako hlavní ekologickou a evoluční sílu, která podporuje a udržuje biodiverzitu v lokálním, regionálním a globálním měřítku. Je mechanismem, který spotřebovává biomasu a vytváří heterogenitu prostředí, díky čemuž řídí biodivezitu. Také podporuje a udržuje biodivezitu tím, že slouží jako původce přirodního výběru v evoluci a speciaci a reguluje cykly živin a biotické interakce. Globální ekosystémy, jejichž existence je podmíněna výskytem požárů, nejsou artefaktem současné lidské činnosti. Tyto ekosystémy existují tak dlouho, že jim byla umožněna evoluce druhů a společenstev na požáry adaptovaných.
 
K prohloubení našeho chápání ekologických procesů a vzorců biologické rozmanitosti je třeba se oprostit od tradičního pohledu na podnebí a půdu jakožto na výhradní tvůrce biodiverzity. Je nezbytné přijmout oheň jako hlavní ekologický faktor a evoluční sílu utvářející distribuci a hojnost bioty.  Ekologové zabývající se vztahy mezi požáry a biodiverzitou by se měli spojit s biology, širokou veřejností, médii a politiky za účelem začlenění klíčové role ohně v ekologických a evolučních procesech terestrické bioty do managementu a ochrany přírody.
Grafické přílohy: 
Oheň jako klíčový faktor biodiverzity Země
Zdroj: 
He T., Lamont B.B., Pausas, J.G. (2019) Fire as a key driver of Earth’s biodiversity. Biological Reviews, doi: 10.1111/brv.12544
Zadal: 
Alena Peltanová (přeložila Adéla Boušková)
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.