Odolnost populací vůči extrémnímu suchu je ovlivněna velikostí habitatu a mírou fragmentace

Verze PDF

Většina dosavadních studií se z hlediska negativních vlivů na populace živočichl či rostlin soustředí především na klimatické změny. Ty, i když jejich následky mohou být poměrně razantní, se však projevují pozvolna.
V této studii si autoři naopak vybrali jednorázový negativní faktor – extrémní sucho, a podívali se, jak se s jeho následky vyrovnává populace motýla okáčka prosíčkového (Aphantopus hyperantus). Proto se rozhodli analyzovat údaje o extrémním suchu na lokalitách (celkem 79) s tímto druhem za posledních deset let.
Zjistili, že populace byly nejvíce zasaženy suchem v obecně sušších regionech, ale navíc zde důležitou roli sehrála i krajinná struktura v okolí lokality. Ta se jako faktor podílela i na následné obnově populace. Větší, a více propojené plošky zeleně a křovinných habitatů redukovaly citlivost populací vůči vysychání, a podílely se také významně na obnově zasažené populace.
Autoři předpokládají, že více úspěšně propojených habitatů jednoho druhu může sehrát zásadní úlohu při zvýšení odolnosti jednotlivých populací vůči klimatické proměnlivosti.

Využitelné výstupy: 

Zvýšit odolnost populací vůči klimatickým výkyvům není snadné. Může toho však být dosaženo pozměněním správy krajiny a změnou hospodaření v celo-krajinném měřítku (efekty změn životního prostředí se také neprojevují jen lokálně, ale v širších měřítcích). I tak je zapotřebí k realizaci této strategie lépe porozumět tomu, jak přírodní/krajinné struktury ovlivňují odolnost populací vůči extrémním faktorům prostředí.
V roce 1996 se v důsledku sucha snížily populační počty na 66 lokalitách, z celkového počtu 79. Nicméně se celkový pokles lišil mezi jednotlivými populacemi. Například lokality, které byly postiženy suchem v roce 1995, byly postiženy méně výrazně.
Sucho z roku 1995 mělo velký dopad na většinu populací okáčka prosíčkového, a projevilo se u celkem 84 % lokálních populací sníženým přírůstkem v následující sezónu.
Očekávaný populační pokles pro rok 1996 byl silně korelován s absolutním poklesem roku 1996. Lokality s většími populacemi utrpěli (absolutní) větší pokles. Přítomnost křovin (do 0,5 kilometru vzdálenosti) ale celkovou ztrátu tlumila.
Panovala zde velmi silná asociace mezi přítomností křovinné vegetace (její rozlohou) a citlivostí populace vůči suchu, s tím že populace blíže křovin obecně vykazovaly menší ztrátu při zasažení extrémním suchem.
Z 66 zasažených populací se 54 postupně obnovovalo (vykazovalo pozitivní trend obnovy původní početnosti) v následujících třech letech, zatímco 12 populací i nadále klesalo. Pouze 22 populací z  66 se během tříletého sledování kompletně obnovilo na původní úroveň početnosti.
Autoři demonstrovali, že odolnost populace vůči extrémním událostem je ovlivněna celkovou konfigurací stanoviště, a že obnova velikosti populace může být ovlivněna krajinnou strukturou. Teoreticky by tedy „moudrým“ krajinným managementem bylo možno do značné míry tlumit početní výkyvy populací, dané náhlými klimatickými událostmi.

Grafické přílohy: 
Odolnost populací vůči extrémnímu suchu je ovlivněna velikostí habitatu a mírou fragmentace
Odolnost populací vůči extrémnímu suchu je ovlivněna velikostí habitatu a mírou fragmentace
Odolnost populací vůči extrémnímu suchu je ovlivněna velikostí habitatu a mírou fragmentace
Zdroj: 
Oliver H.T., Brereton T., Roy B.D. 2013: Population resilience to an extreme drought is infl uenced by habitat area and fragmentation in the local landscape. Ecography 36: 579-586.
Zadal: 
Radomír Dohnal
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.