Obnova managementu v nivě horní Lužnice – zkušenosti ze čtyřleté spolupráce s místními obyvateli a podnikateli

Verze PDF
Autoři: 

Jiří Koptík (Juniperia, z.s.), David Pithart (Beleco, z.s.)

Lokalita: 

niva Horní Lužnice

Období sledování: 

2012-2016

Souhrn: 

Pro středoevropské říční nivy včetně zájmového území - nivy horní Lužnice - byla vždy charakteristická pestrá krajinná mozaika les/bezlesí a  široké spektrum vodních a mokřadních biotopů. Před kolonizací člověkem byl tento stav udržován velkými býložravci a abiotickými procesy (záplavy, eroze apod.), po ní pak řadou tradičních forem hospodaření jako je pastva, kosení, získávání dřeva apod. Biotopy a druhy vázané na nivu byly těmto vlivům dlouhodobě přizpůsobeny. Od poloviny 20. století však dochází v mnohých říčních nivách k násilné transformaci spojené s regulacemi toku a přeměnou ploch na intenzivní zemědělské kultury, v některých naopak k útlumu hospodaření spojenému s nastartování spontánních sukcesních procesů.
Pro nivu horní Lužnice je charakteristický druhý z uvedených scénářů, který sice neznamená definitivní likvidaci nivního ekosystému, ale i tak vede k radikální ztrátě biodiverzity. Někdejší pestrá mozaika luk, mokřadů, křovin a lesíků se mění v neprostupné porosty chrastice, kopřivy a křovitých vrb, tůně a slepá ramena degradují vlivem zastínění a kumulace opadu.
Je proto zřejmé, že vysokou ochranářskou hodnotu území lze zachovat pouze odpovídajícím managementem. Oproti standardnímu postupu používaného klasickou ochranou přírody (zajišťování managementu formou jednorázových zakázek financovaných z veřejných zdrojů, jejichž jediným účelem je provedení samotného ochranářského zásahu) jsme se zde pokusili o aplikaci racionálnějšího a udržitelnějšího přístupu, který využívá existující  zájem místních lidí o rozumné ekonomické využívání nivy (pastva, seč, získávání palivového dřeva). Hlavní výhodou tohoto přístupu je nižší potřeba financování z prostředků ochrany přírody, neboť náklady na práci jsou částečně kompenzovány zužitkováním získaných produktů, případně je požadovaný management hrazen z jiných zdrojů (zemědělské dotace). Významným přínosem je ale také obnovení osobního vztahu obyvatel k území a zlepšení renomé ochrany přírody, která je stále vesměs vnímána jako nepřítel.
Niva horní Lužnice je pro takovéto pojetí managementu ideálním územím z několika důvodů: 1) v okolí lokality přetrvává tradiční venkovské osídlení s řadou zemědělských i jinak podnikajících subjektů, 2) potřeba obnovy managementu se jeví jako velmi naléhavá i v prostředí místní komunity, 3) degradace biotopů je jen částečná a vratná, 4) rozloha území je značná, v řádu stovek hektarů, a proto není nutné zásahy plánovat zcela detailně („řešit každé křoví a každý trs trávy“), což při spolupráci s běžnými zemědělci či vlastníky pozemků není možné.
Od roku 2012 se podařilo navázat kontakt s několika zemědělci, podnikateli i dalšími místními lidmi a obnovit tak hospodaření na cca 35 ha nivy. Upřednostňovaným typem managementu je kombinace extenzivní pastvy skotu a likvidace vybraných porostů náletových dřevin za současného získání palivového dříví a dřevní štěpky. Ne vždy jsou však tyto zásahy realizovatelné, a to jak z důvodu nepříznivých přírodních podmínek, tak konkrétních zájmů spolupracujícího farmáře.

Metodika: 

Odborná linie práce byla zahájena analýzou území z hlediska vhodnosti jednotlivých částí pro obnovu managementu a její naléhavosti. Cílem bylo nalézt alespoň 30 ha travních porostů a cca 2 – 3 ha porostů náletových dřevin pro první fázi obnovy managementu. Kvalitu travních porostů jsme hodnotili zejména z hlediska obhospodařovatelnosti (charakter porostu, dostupnost, terén, míra zamokřování apod.), neboť po stránce biologické kvality zde velké rozdíly nejsou (prakticky veškeré neobhospodařované luční celky v území jsou dnes silně degradované). V případě likvidace náletových dřevin byla míra naléhavosti odstranění jednotlivých porostů dána mírou jejich negativního vlivu v daném místě – jak cenné jsou biotopy, jež dřevinami zarůstají. Jako prioritní kandidáti k odstranění byly proto na prvním místě vybírány stromy a keře nadměrně zastiňující nivní tůně, představující jeden z ochranářsky nejvýznamnějších fenoménů v území.
Komunikační linie práce spočívala zejména v jednání s potenciálními zájemci o zahájení hospodaření v nivě. Stavěli jsme zejména na rozsáhlých a dlouhodobých kontaktech D. Pitharta v území okolo nivy Lužnice, byla však navázána i zcela nová spolupráce s dosud neoslovenými subjekty, a to různými způsoby (účast zemědělce na našem semináři, doporučení starosty apod.). S konkrétními zájemci byla následně vyjednána podoba spolupráce ve smyslu nastavení konkrétních managementů, vyjasnění možností naší pomoci (např. se zřizováním nových půdních bloků, jednání s úřady apod.) či možností rozšiřování managementů v budoucnu. Vedle toho jsme v trvalém komunikačním kontaktu se správou CHKO Třeboňsko, s níž veškeré kroky koordinujeme, ale také například s představiteli obcí, vlastníky půdy i dalšími místními obyvateli, jichž se obnova hospodaření dotýká.
Administrativní linie aktivit spočívala v zajištění nezbytných povolení, a to zejména souhlasu vlastníků se zahájením managementu a souhlasu s kácením dřevin. Až na výjimky (nekooperující vlastník) byla veškerá povolení získána bez větších problémů, řada vlastníků aktivně vyjádřila spokojenost s obnovením hospodaření na jejich pozemcích, a to i v případech, kdy jim z toho neplynul žádný ekonomický efekt.

Výsledky: 

Od roku 2012 se podařilo takto obnovit hospodaření cca na 35 ha nivy. Naprostou většinu této plochy představují obnovené louky a pastviny, často s předchozím odstraněním části náletových dřevin. Ty byly celkově zlikvidovány na cca 5 ha nivy, přičemž ve většině případů jde o plochy, které začaly být následně zemědělsky využívány a kde tedy dřeviny nemohou vegetativně zmlazovat (problém zejména u křovitých vrbin).
Celkově jsme navázali spolupráci s 5 zemědělci, kteří zahájili hospodaření na opuštěných pozemcích. Ukázalo se však, že existují značné rozdíly mezi jednotlivými sedláky, pokud jde o nastavení režimu hospodaření, zejména pak pastvy. První z nakontaktovaných zemědělců se ukázal být v tomto ohledu značně nekonformní, což s sebou sice nese problémy s dodržováním administrativních pravidel, na druhé straně ale mají pasená zvířata nebývalou volnost pohybu, takže vypásají celý biotopový komplex nivy včetně zapojených porostů dřevin, litorálů tůní, břehů řek (zde disponuje schválenou výjimkou) či ostřicových porostů. Vzniká tak unikátní nivní pastevní krajina obdobná poměrům v pravěké říční krajině s divokými herbivory. Bohužel se však ukázalo, že tento přístup není reálně replikovatelný, neboť „standardní“ sedláci jsou ve vztahu ke zvířatům i k dodržování předpisů podstatně opatrnější a jsou tak schopni pást pouze konvenčním způsobem, který z hlediska biodiverzity není zdaleka tak příznivý (zamezují zvířatům přístup do litorálů a vody, vyhýbají se pastvě v porostech dřevin, sečou nedopasky apod.). I s nimi je však možné o určitých věcech jednat a dosáhnout například alespoň omezeného přístupu zvířat do lesních porostů.
Ve věci odstranění náletových dřevin jsme spolupracovali jak s jednotlivci, tak s větší firmou schopnou zpracovat velké objemy dřevní hmoty na štěpku. V obou případech se však vyskytly problémy související s komplikovanými podmínkami v nivě (podmáčený terén, možnost dlouhodobých záplav apod.), kdy vždy nepodařilo odvézt vytěženou hmotu v optimálním termínu. Zároveň se ukázalo, že díky zhoršeným podmínkám není rentabilita získávání dřevní biomasy v nivě tak vysoká a bude třeba zachovat určitou míru externího financování (stále však podstatně nižšího, než je ceníková cena této práce).
Již v prvních letech po obnovení hospodaření bylo možné pozorovat radikální změny ve struktuře a druhovém složení vegetace. Zvláště pastva již po jedné sezóně vede k zásadní strukturní diverzifikaci porostů, zvláště pokud zůstanou ponechány nedopasky, což se v poměrně značném objemu děje. Znatelné jsou ale i změny druhového složení (šíření nižších lučních druhů na úkor chrastice a kopřivy) a značný okamžitý přínos má rovněž pro stav a druhovou pestrost tůní (redukce dřevin a biomasy v litorálu vede k lepší dostupnosti světla v tůni, snížení přínosu organického materiálu v podobě opadu apod.). Delší dobu existující pastviny, kde je zvířatům umožněn vstup do porostů dřevin i do vody, jsou pak mimořádně strukturně pestrým stanovištěm, které v současné krajině prakticky nemá obdoby. Celkový dopad na biodiverzitu však bude možné vyhodnotit až s odstupem času.

Diskuze: 

Během dosavadní realizace aktivit v nivě Lužnice se ukázalo, že zvolený přístup spočívající ve využívání ekonomického potenciálu managementů pro jejich financování a úzké spolupráci s ekonomickými subjekty může fungovat a že některé aktivity mohou svým dopadem na biodiverzitu zcela nahradit běžný ochranářský přístup. Jde zejména o kácení dřevin či mechanizovanou seč za využití zemědělských dotací v místech, kde není třeba citlivější přístup (do této kategorie spadá drtivá většina luční vegetace v území). Otázkou však zůstává přístup k pastvě. Zatím se zdá, že konvenční pastva nepřináší potřebný efekt (nevede k vytváření natolik strukturovaných biotopů, jak by bylo žádoucí), a dokonce ani ojedinělý přístup „nepořádného“ zemědělce není zcela bez vad. Zvířata jsou totiž například stále medikována proti parazitózám, což vede k toxicitě trusu a nemožnosti jeho kolonizace odpovídajícími organismy. Začínáme proto pracovat s myšlenkou zavedení polodivoké pastvy primitivních plemen (koně, „pratuři“) do vybraných míst nivy, která by tento problém efektivně řešila. Tím se však poněkud vzdalujeme ústřední myšlence blízké spolupráce s místními obyvateli, neboť polodivoká pastva by nepochybně musela být realizována způsobem bližším běžnému ochranářskému managementu.
Logicky se nabízí otázka replikovatelnosti přístupu v dalších územích. Zatím se zdá, že při splnění základních podmínek (rozloha území, dostatek vhodných lučních biotopů, vstřícná správa velkoplošného chráněného území apod.) není důvod, aby podobný přístup nemohl být použit i na jiných lokalitách.

Závěr: 

Niva horní Lužnice může sloužit jako cenný modelový příklad rozsáhlého území, u něhož je zapotřebí obnovit management jako nutnou podmínku pro zachování zdejší unikátní biodiverzity, a to nikoli pouze jako ochranářskou záležitost, ale jako součást lokální ekonomiky a běžných lidských aktivit. Ukazuje se, že touto cestou je možné dosáhnout úspory finančních prostředků ochrany přírody při dosažení srovnatelného pozitivního efektu na biodiverzitu jako v případě konvenčního,  tj. čistě dodavatelského režimu, kdy realizátor postrádá bližší vazbu k lokalitě a jediným cílem zásahu je péče o biodiverzitu jako taková. Zároveň je zjevné, že tento přístup má podstatně širší podporu mezi laickou veřejností než mnohdy příliš direktivní ochranářský přístup, což dává i lepší perspektivu udržitelnosti managementu do budoucna a vrací vztah lidí a krajiny do fungujících kolejí.

Poděkování
Aktivity byly podpořeny granty MŽP pro NNO (č. 98/32/15 a 136/12) a fondy EHP v rámci projektu FNNO č. 76-FN-070.

Grafické přílohy: 
Terénní jednání k managementu
Stav před obnovením hospodaření
Pastvina
Pastvina
Obnova seče - první rok
Mapování dřevin k odstranění
Zadal: 
Simona Poláková
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.