Obnova lesa po rozsáhlé kulminaci lýkožrouta smrkového v národním parku Bavorský les

Verze PDF

Národní park Bavorský les je nejstarší národní park v Německu. Hlavní managementovou koncepcí je ochrana přírodních procesů. Propuknutí kůrovcové (Ips typograpuhs) gradace v roce 1993 postihlo zejména subalpinské pásmo NP s velkým podílem smrku. Tento článek popisuje, jak byla obnova lesa ovlivněna procesem rozsáhlého odumření hlavního stromového patra. Za tímto účelem, byla vyhodnocena data ze všech 572 ploch z let 1991, 1996, 1998, 2000 a 2005. V roce 1991 byla hustota zmlazení 978 stromů na hektar a do roku 2005 se zvýšila na 4502 stromů na hektar. Rozložení zmlazení se také změnilo. Zatímco v roce 1998 byla hustota zmlazení vyšší než 1000 ks/ha pouze na 36,7 % ploch, tato hodnota se do roku 2005 zvýšila na 62,4 %. Pouze na 0,9 % inventarizačních ploch nebylo nalezeno žádné zmlazení. Zmlazení sestávalo většinou ze smrku ztepilého (89,0 %) a jeřábu ptačího (7,9 %). Buk lesní (1,9 %) a všechny ostatní dřeviny (1,2 %) byly zastoupeny mnohem méně. Navíc, výšková struktura zmlazení se jasně posunula do vyšších dimenzí. To naznačuje příznivý vývoj jedinců zmlazení. Podíl stromů poškozených okusem spárkatou zvěří byl 1,6 %. Okus jeřábu ptačího byl relativně vysoký 33,6 %. Jiné formy poškození byly relativně nevýznamné.

Využitelné výstupy: 

Vývoj hustoty zmlazení
Analýza dat z 25 m² a 50 m² kruhových zkusných ploch v subalpínské oblasti Roklan-Luzný ukázala, že průměrná hustota zmlazení je 4 502 ks na hektar větších než 20 cm. To znamená, že se hustota zmlazení, se od poslední inventury v roce 2002, zvýšila o téměř 70 % . Pozitivní trend ve vývoji zmlazení, byl pozorován od roku 1996 a dál. V porovnání s referenčním rokem 1991 - před masovou gradací lýkožrouta smrkového, kdy hustota zmlazení byla 978 rostlin na hektar - se počet jedinců zmlazení více než zečtyřnásobil (obr. 2). Zvýšení hustoty zmlazení od poslední inventarizace v roce 2002 je způsobeno téměř výhradně jedním druhem: smrkem ztepilým. Hustota zmlazení tohoto druhu se zvýšila o 76% na 4033 rostlin na hektar. Jeřáb ptačí zvýšil hustotu zmlazení pouze nepatrně z 325 na 354 rostlin na hektar. U všech ostatních dřevin, se hustota zmlazení zvýšila o 45% na současný počet 114 rostlin na hektar. Kromě zmlazení vyššího 20 cm, které vzhledem k jeho velikosti lze považovat za stabilizované, bylo spočteno i zmlazení o výšce mezi 10 a 20 cm. Tito malí jedinci jsou mnohem více náchylní k mnoha nebezpečím, a proto jsou počítáni samostatně. Přesto tyto rostliny mají velký význam pro další vývoj lesa, protože v průběhu příštích několika let některé z nich překročí hranici 20 cm. V roce 2005 byl průměrný počet jedinců v této kategorii 738 kusů na hektar (tabulka 1). Oproti roku 2002, kdy bylo v této kategorii zjištěno 1895 ks/ha, se jedná o pokles o více než polovinu. Avšak hodnota zjištěná v roce 2005, je stále vyšší než hodnoty z roku 1996 a 1998. Pro srovnání, počet jedinců zmlazení na hektar v této výškové kategorii byl pouze 630 ks/ha v roce 1998 a 614 ks/ha v roce 1996. Převážnou většinu zmlazení tvořil smrk ztepilý (687), z ostatních dřevin se vyskytoval pouze jeřáb ptačí (14) a buk lesní (37). Pokud vezmeme v úvahu všechno zmlazení vyšší než 10 cm, průměrná hustota zmlazení se zvýší na 5240 rostlin na hektar. To je nárůst o 15 % ve srovnání s hodnotou z roku 2002 (obr. 3).
Vývoj druhové skladby
V roce 1991, před začátkem masové gradace lýkožrouta smrkového, byl smrk ztepilý dominantní dřevinou v subalpinských lesích. Představoval 98 % z celkového objemu dřeva. Zbývající 2 % byla tvořena bukem lesním (1,2 %), jeřábem ptačím (0,4 %), javorem klenem (0,2 %) a dalšími dřevinami (0,2 %) (RALL 1995). Druhové složení obnovy mezi 20 cm a 5 m výšky se významně lišilo od složení dospělých porostů. Podíl smrku ztepilého byl jen 73 %. Druhou nejčastější dřevinou byl jeřáb ptačí s 22 % a třetí nejčastější byl buk s 3 %. Všechny ostatní dřeviny dohromady tvořily jen 2% (HEURICH 2001). Trend, který byl pozorován od roku 1996, s rostoucím podílem smrku, beze změny pokračuje až do roku 2005. Zatímco jeho podíl v roce 2000 byl stále 77,3 %, od té doby se zvýšil na 89,6 %. Naproti tomu podíl jeřábu ptačího se snížil na 7,9 %. Podíl ostatních dřevin se také snížil na cca 2,5 %. Druh s největším podílem v této skupině byl buk 1,9 % (obr. 4). Tento trend je ještě více viditelný pokud vezmeme v úvahu jen zmlazení mezi 10 a 20 cm výšky. V tomto případě se podíl smrku ztepilého v období mezi roky 1996 a 2002 zvýšil z 84 % na téměř 97 %. Od poslední inventarizace, podíl smrku ztepilého v této výškové kategorii klesl na cca 93 %. Pokud vezmeme v úvahu všechny rostliny vyšší než 10 cm, podíl smrku ztepilého je 90,1 %, podíl jeřábu ptačího 7,0 % a podíl všech ostatních dřevin je pouze 2,9 %.
Vývoj výškového složení
Pro dokreslení vývoje výškového složení, bylo vytvořeno devět výškových kategorií. Od poslední inventarizace, se počet stromů ve všech výškových kategoriích zvýšil. Výjimkou jsou pouze pro stromy mezi 10 a 20 cm (obr. 5). Zatímco v období mezi roky 1991 a 2002, se zvýšil pouze počet stromů ve výškových kategoriích nad 60 cm, inventarizace v roce 2005 odhalila nárůst počtu stromů na hektar ve všech výškových kategoriích mezi 20 a 300 cm.
Vývoj ve vztahu k poškození jednotlivých rostlin
Součástí průzkumu, je zaznamenání okusu terminálů zmlazení od posledního vegetačního období. Jediné významné škody způsobené okusem pocházejí od kopytníků (srnčí a jelení). Zatímco okus smrku trvale klesá, v roce 2005 dosáhl hodnoty pouze 1,6 %, od roku 2000 se zvyšuje podíl okusu terminálního výhonu jeřábu ptačího. V roce 2005 byla úroveň poškození 33,6 % (obr. 6). Celkem 49 rostlin vykazovalo známky poškození sněhem. Kromě toho, žádná jiná poškození obnovy nebyla během šetření pozorována. Prostorové rozdělení zmlazení Srovnání rozložení hustot zmlazení na 25 m² a 500 m² plochách ukazuje, že zmlazení se shlukuje na stupnici nad 500 m². Mladé stromy vyšší než 20 cm byly zjištěny na 99,1 % všech kruhových ploch. Za předpokladu, že plochy, které jsou rovnoměrně rozmístěny po celé subalpinské oblasti jsou pro tuto oblast reprezentativní, znamenalo by to, že se alespoň nějaké zmlazení nachází prakticky kdekoliv v subalpinské oblasti. Pouze na pěti plochách zmlazení chybělo úplně. Pokud vezmeme v úvahu i zmlazení mezi 10 a 20 cm výšky, je počet ploch bez zmlazení pouze 2. V dospělých porostech, ve kterých jsou obvykle přítomny plodící stromy, bylo zmlazení téměř vždy nalezeno. To znamená, že se ve srovnání s rokem 1998 situace výrazně zlepšila: v té době bylo bez zmlazení 6,3 % ploch. Obecný trend také ukazuje posun směrem k větší hustotě zmlazení ve vyšších výškových třídách. Zatímco se počet ploch s méně než 500 ks zmlazení na hektar snížil z 32,7 na 20,8 %, ve srovnání s předchozí inventarizací, počet ploch s více než 500 ks zmlazení na hektar se zvýšil ze 62,8 na 79,2 %. Podíl ploch s více než 1000 ks zmlazení na hektar se zvýšil z 41,6 na 62,4 % (obr. 7-9). Distribuce hustoty zmlazení v subalpinské oblasti se změnila. Dříve se zdálo, že mezi určitými hlavními oblastmi jsou zjevné rozdíly. Na jedné straně, východní části subalpinské oblasti - mezi "Böhmweg" a "Siebensteinkopf" - a nižší oblasti přechodové zóny do horských smíšených lesů na svazích. Na straně druhé, oblasti západně od "Plattenhausenriegel" a nedaleko vrcholu Roklan. Nyní se tyto rozdíly více srovnávají. Ačkoli v oblasti masivu Roklanu je stále nejméně zmlazení, situace se na většině ploch od předchozí inventarizace zlepšila. Vývoj v oblasti mezi Roklanem a Luzným byl ještě lepší.

Grafické přílohy: 
Obr. 1 - Způsob sběru dat při inventarizaci vyšších poloh.
Obr 2 - Vývoj hustoty zmlazení vyššího než 20 cm.
Obr. 3 - Vývoj hustoty zmlazení vyššího než 10 cm od roku 1996.
Obr. 4 - Druhová skladba zmlazení vyššího než 20 cm (vlevo) a druhová skladba zmlazení vyššího než 10 cm (vpravo).
Obr. 5 - Vývoj výškové struktury zmlazení.
Obr. 6 - Vývoj poškození terminálu okusem spárkatou zvěří.
Obr. 7 - Rozdělení četností hustoty zmlazení na 500 m2 velkých monitorovacích plochách.
Obr. 8 a 9 - Hustota zmlazení v oblasti Roklan-Luzný v roce 2005 a její změna v období 2002-2005.
Tab. 1 - Vývoj hustoty zmlazení jednotlivých dřevin vyšších 20 cm od roku 1991.
Zdroj: 
Heurich M. 2009: Progress of forest regeneration after a large-scale Ips typographus outbreak in the subalpine Picea abies forests of the Bavarian Forest National Park. Silva Gabreta 15 (1): 49-66.
Zadal: 
Pavla Cizkova
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.