(Ne)řízené vypalování travinných porostů: zkušenosti z Maďarska

Verze PDF

Autoři na základě odpovědí z dotazníku rozeslaného do 10 maďarských národních parků vyhodnotili vztah, přístup a postoje jednotlivých správ vůči řízenému vypalování, coby nástroji managementu ochrany přírody.
Na základě zjištění autoři potvrzují, že pravidelné vypalování může být určujícím faktorem výskytu několika taxonů (například hmyz, ptáci hnízdící na zemi) a současně může podpořit růst populací řady ohrožených druhů, protože snižuje množství opadu na povrchu a současně tvoří otevřené habitaty. Oheň může být v rukou managementu využit jako účinný nástroj kontroly invazních druhů.

Využitelné výstupy: 

Drtivá většina požárů má charakter ilegálního žhářství. Nepřevládá však žhářství „kriminální, bez rozmyslu či pro zábavu“, ale nejčastější příčinou je například snaha o zlepšení kvality pastviny, redukce množství akumulovaného odpadu, snaha o vypálení keřů a plevele na ploše či zvýšení produktivity louky. Tyto aktivity se ročně týkají téměř 10 000 hektarů travnatých ploch.
Pokud jde o původ ohně, kromě žhářů a paličů je častou příčinou vzniku požárů i rozšíření ohně z kultivačních praktik v lesnictví (likvidace zbytkové biomasy) nebo zemědělství (likvidace rákosin).
V případě rákosin to funguje i naopak – od travin chytají rákosiny. Jednou z nejčastějších příčin je také vznik „mechanickou cestou“, od přehřátých žacích strojů.
Rozložení „sezóny požárů“ je v průběhu celého roku, ale nejtypičtějším obdobím zůstává přeci jaro (v 5 NP).
Požáry se nejčastěji vyskytují na neobdělávaných či nespravovaných travinných porostech, ale jsou zaznamenávány i na vypásaných či sečených pozemcích. Přestávka či prodleva v managementu travinných porostů zvyšuje pravděpodobnost vzniku požárů, především kvůli akumulaci biomasy.
Oheň funguje jako dobrý kontrolní prvek při potírání invazních druhů, s výjimkou porostů trnovníku akátu (Robinia pseudoaccacia). Ten naopak z požárů (uvolnění zápoje, snížení konkurence) těží.
Na alkalickém substrátu zvyšují porosty merlíku bílého (Chenopodium album) a laskavce bílého (Amaranthus albus) v následujícím roce po požáru své zastoupení, ale jejich podíl se v dalších letech snižuje.
Mezofilní a vlhké louky v dobrém přírodním stavu jsou schopny dobře regenerovat do několika let po požáru. Horší je to s loukami suššími či s alkalickým podložím, zde je zapotřebí aplikovat i jistá po-požárová opatření.
 

Grafické přílohy: 
 (Ne)řízené vypalování travinných porostů: zkušenosti z Maďarska
 (Ne)řízené vypalování travinných porostů: zkušenosti z Maďarska
Zdroj: 
Deák, B., Valkó, O., Török, P., Végvári, Z. S., Hartel, T., Schmotzer, A., Kapocsi, I., Tóthmérész, B., Grassland fires in Hungary‒Experiences of nature conservationists on the effects of fire on biodiverzity, Applied ecology and enviromental research 12(1), pp.: 267 - 283
Zadal: 
Radomír Dohnal
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.