Mikrobiotop housenek kriticky ohroženého okáče skalního v České republice

Verze PDF

U okáče skalního (Chazara briseis) dochází ke zvyšujícímu se ohrožení v evropské části jeho areálu rozšíření. Tento specializovaný druh suchých trávníků byl dříve široce rozšířeným druhem v teplejších oblastech střední Evropy. V roce 2006 proběhl autekologický průzkum u poslední velké metapopulace druhu v Českém Středohoří. V této studii se autoři zaměřují na biotopové nároky housenek. Po housenkách bylo pátráno tři noci na vrchu Raná, na místech, kde bylo rok předtím sledováno kladení vajec. Pátrání během tří nocí přineslo poměrně vysoký počet nalezených housenek. Housenky využívaly pasené nebo sešlapávané plochy. Oba typy ploch jsou využívány nízkými trsnatými travami (kostřava ovčí, pěchava vápnomilná). Ústup od tradiční heterogenní extenzivní pastvy je považován za hlavní příčinu úbytku okáče. Je zřejmé, že pro zachování okáče je nutné zajistit heterogenní podmínky na co nejrozsáhlejší ploše – mozaiku s krátkostébelnými trávníky a holými skalami (biotop larev), vysokostébelné květnaté trávníky (zdroj nektaru) a křoviny (úkryt). Pro zachování okáče je nutné rozšířit rozlohu pasených ploch při zachování dostatečné rozlohy vysokostébelných trávníků a křovin.

Využitelné výstupy: 

U okáče skalního dochází ke zvyšujícímu se ohrožení v evropské části jeho areálu rozšíření. Tento specializovaný druh suchých trávníků byl dříve široce rozšířeným druhem v teplejších oblastech střední Evropy. K dramatickému poklesu v jeho rozšíření a početnosti došlo v posledních desetiletích z důvodu upuštění od pastvy a následnému zarůstání jeho lokalit, v některých případech urychlenému umělým zalesňováním. Do padesátých let minulého století byl okáč zaznamenán v 60 kvadrátech, v současnosti je jeho výskyt znám pouze ze tří kvadrátů. V roce 2006 proběhl autekologický průzkum u poslední velké metapopulace druhu v Českém Středohoří. Zvláštností v biologii okáče skalního je, že oplodněné samičky vyžadují pozoruhodně dlouhé období pro dozrání vajíčka. Úspěšné nakladení vajec tak dochází pouze u 25 – 50% dospělých samic. Životaschopná populace okáče proto musí zahrnovat dva až čtyřikrát tolik než populace „normálních“ druhů motýlů. V této studii se autoři zaměřují na biotopové nároky housenek. Po housenkách bylo pátráno tři noci na vrchu Raná, na místech, kde bylo rok předtím sledováno kladení vajec.
Celkem bylo nalezeno 61 housenek na 55 plochách. První housenky byly zaznamenány v 22 hod, poslední ve tři hodiny ráno. Většina byla zaznamenána krmící se na kostřavách (Festuca ovina agg.), menší počet byl zjištěn pohybující se na holé půdě nebo na jiných rostlinách. Všechny housenky byly zaznamenány na jižně a jihozápadně orientovaných svazích. Biotopem byla krátkostébelná step, pomístně zarostlá křovinami. Všechny plochy s výskytem housenek byly rok předtím paseny ovcemi (40 lokalit) nebo zde docházelo k sešlapu turisty (15 lokalit). Charakteristiky biotopu housenek byly pozoruhodně podobné jako na studované německé lokalitě poblíž Halle an der Saale.
Pátrání během tří nocí přineslo poměrně vysoký počet nalezených housenek. Efektivní pátrání po housenkách bylo podmíněno tím, že prohledávané plochy byly místy, kde v předchozím roce samice kladly vajíčka. Housenky využívaly pasené nebo sešlapávané plochy. Oba typy ploch jsou využívány nízkými trsnatými travami (kostřava ovčí, pěchava vápnomilná). Pastva a sešlap rovněž udržují plochy holých skal, které patrně pomáhají zachovat sucho a teplé mikroklima, které je důležité pro vývoj housenek okáče. Ústup od tradiční heterogenní extenzivní pastvy je považován za hlavní příčinu úbytku okáče. Po ukončení pastvy dochází k přeměně krátkostébelných trávníků na vysokostébelné porosty. Během devadesátých let nebylo území téměř deset let paseno a k jedinému narušování docházelo díky sešlapu. Existovaly obavy, že sešlap může poškodit cenné trávníky, ale opak se ukázal pravdou. Nyní je zřejmé, že omezený sešlap prospívá okáči skalnímu a dalším druhům profitujícím z přítomnosti holé půdy a skal. Krátkostébelné trávníky s obnaženými skalami, tj. biotopy důležité pro housenky, představují pouze jeden z více zdrojů vyžadovaných okáčem. Dalšími zdroji jsou nektar (velmi významný pro tento relativně dlouhověký druh) a úkryt. Je zřejmé, že pro zachování okáče je nutné zajistit heterogenní podmínky na co nejrozsáhlejší ploše – mozaiku s krátkostébelnými trávníky a holými skalami (biotop larev), vysokostébelné květnaté trávníky (zdroj nektaru) a křoviny (úkryt). Pro zachování okáče je nutné rozšířit rozlohu pasených ploch při zachování dostatečné rozlohy vysokostébelných trávníků a křovin, včetně obnovy dlouhodobě zanedbaných sadů.  

Grafické přílohy: 
Vhodný mikropiotop housenek okáče skalního
Křovinaté stepi hostí kromě okáče skalního řadu ohrožených druhů hmyzu
Zdroj: 
Kadlec T., Vrba P. and Konvicka M. 2009: Microhabitat requirements of caterpillars of the critically endangered butterfly Chazara briseis (L.) (Nymphalidae, Satyrinae) in the Czech Republic. Nota lepidopterologica 32: 39-46.
Zadal: 
Jiří Pokorný
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.