Management ochrany třtiny pobřežní a vodohospodářská činnost

Verze PDF

Autoři kvantifikují podobu habitatů ohrožené třtiny pobřežní (Calamagrostis pseudophragmites) a to s ohledem na přítomnost vodohospodářských opatření.

Využitelné výstupy: 
  • vegetační pásma podél říčních toků představují centra druhové diverzity a to díky propojení vodních a terestrických biotopů. Tyto ekosystémy ovšem v současnosti čelí intenzívním antropogenním tlakům a patří tak zároveň mezi nejohroženější. Mezi takové patří i přirozené štěrkové náplavy s porosty třtiny pobřežní, které mizí především vinou necitlivých vodohospodářských opatření jako např. narovnávání toků či nevhodné umístění jezů a přehrad. Třtina pobřežní je vytrvalá bylina, jejíž areál rozšíření pokrývá většinu Eurasie (s vyjímkou severozápadu Evropy a nejjižnějších oblastí Asie). Porosty třtiny svým typickým umístěním vedou ke zpomalení vodních proudů a jsou v podstatě odpovědné za vznik meandrů. Navzdory širokému areálu rozšíření, jde o druh silně ohrožený a to především v Evropě. V mnoha státech je to druh vyhynulý a v mnoha dalších je silně až kriticky ohrožen, a to včetně České Republiky. Zde se nachází pouze u několika toků v severních Čechách a v Beskydech.

  • tato práce měla tři cíle: I) popsat habitatové charakteristiky jednotlivých lokalit výskytu třtiny pobřežní na úžemí ČR, II) srovnat charakter výskytu třtiny z hlediska stupně intenzity vodohospodářských zásahů na jednotlivých tocích, a III) formulovat obecná doporučení pro ochranu třtiny během návrhu vodohospodářských opatření. Autoři hledali odpověď na následující otázky: i) jaké jsou habitatové preference třtiny pobřežní?, ii) jaké je vztah mezi třtinou a okolní vegetací?, iii) jaké jsou rozdíly mezi jednotlivými lokalitami výskytu třtiny v ČR?

  • sběr dat byl proveden v povodí beskydských řek Olše a Ostravice (Obr. 1). Celkem bylo nalezeno 497 lokalit výskytu třtiny.

  • téměř polovina zaznamenaných porostů třtiny se nacházela na přirozených náplavech, s nulovým podílem kalů a 3/4 všech porostů byly plně exponovány slunečnímu svitu (viz Obr. 2).

    • vyšší podíl kalů snižuje schopnost třtiny konkurovat okolní vegetaci.

  • se vzrůstající vzdáleností od vody počet ploch s třtinou výrazně klesá, nejvíce porostů se nachází ve vzdálenosti do 1 m od vody (viz Obr. 3). Největší porosty se nacházely v okolí 2 m od vody. Propagule třtiny nachází nejvhodnější habitaty v pomalu tekoucích vodách, což ilustruje nález téměř 40% porostů v okruhu 300 m od nejbližších jezů.

  • v drtivé většině zkoumaných lokalit byla třtina doprovázena další vegetací, 3% lokalit bez další vegetace se nacházela uvnitř říčního koryta. Většinu lokalit třtin doprovázel hustý pokryv bylinného patra, nicméně s rostoucí výškou doprovodné vegetace počet třtinových lokalit ubýval (viz Obr. 4).

  • sledovaná povodí Olše a Ostravice se zásadně lišila jak z hlediska hydromorfologie tak z hlediska výskytu třtiny (viz Obr. 5, 6).

  • povodí Olše hostilo trojnásobné množství lokalit s porosty třtiny pobřežní ve srovnání s povodím Ostravice.

    • v horní části povodí Ostravice je postavena vodní nádrž Šance, která blokuje šíření propagulí třtiny dále po proudu. Přehrada a další množství revitalizačních opatření podél toku také brání vzniku štěrkových náplavů nezbytných pro růst třtiny. Nalezené štěrkové náplavy na Ostravici vznikly činností menších přítoků.

  • výsledky se shodují s již známými poznatky, že třtina pobřežní je druh heliofilní preferující ranně sukcesní stádia okolní vegetace. Štěrkové náplavy a litorál splňují tyto nároky.

    • výsledky mj. potvrdily, že třtina je druh do jisté míry adaptovaný povodňovým událostem, po kterých se rapidně šíří povodím pomocí oddenkového systému. Jako zdrojové porosty třtiny v povodí slouží především o rozloze větší než 1 m2, menší plochy odolají silnější povodni jen zřídka a bývají zničeny.

  • je zásadní najít kompromis pro udržení počtu přirozených štěrkových náplavů v povodí, ale zároveň udržet takovou kapacitu koryta, aby nedošlo k narušení protipovodňové ochrany.

    • autoři navrhují likvidaci štěrkových náplav, kde se třtina nevyskytuje; případně tranfér třtiny z náplavů určených k likvidaci do bezpečných lokalit (tento postup je ale stále spíše experimentální, s velmi nízkou procentuální úspěšností).

    • zásadní by ale měla být údržba stávajících lokalit a to managementem, který zabrání jednak pokročilé sukcesi vegetace a jednak zanesení vody kaly.    

Grafické přílohy: 
Management ochrany třtiny pobřežní a vodohospodářská činnost
Management ochrany třtiny pobřežní a vodohospodářská činnost
Management ochrany třtiny pobřežní a vodohospodářská činnost
Management ochrany třtiny pobřežní a vodohospodářská činnost
Management ochrany třtiny pobřežní a vodohospodářská činnost
Management ochrany třtiny pobřežní a vodohospodářská činnost
Zdroj: 
Skokanová H., Unar P., Janík D., Havlíček M. (2015): Potential influence of river engineering in two West Carpathian riverson the conservation management of Calamagrostis pseudophragmites. Journal for Nature Conservation 25: 42–50
Zadal: 
Zuzana Blažková
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.