Kontrola invazivních rostlin: Co nám říkají experimenty?

Verze PDF

K odstraňování invazních rostlin se nejčastěji používá herbicidů, mechanického odstraňování a vypalování. Tyto metody (až na ruční odstraňování) snižují sice biomasu, pokryvnost a hustotu invazních rostlin, ale rovněž devastují původní flóru. K obnovení původních porostů nemusí vůbec dojít (náchylnost k reinvazi). Je možné nahradit chybějící semena v půdě doséváním původních druhů (nutná spolupráce s vědci a důkladná analýza konkrétního případu). Při zásahu je třeba flexibilního přístupu podle aktuálního stavu. Dlouhodobé zásahy jsou úspěšnější než jednorázová/krátkodobá řešení.

Využitelné výstupy: 

Pro správný management oblastí kolonizovaných invazivními druhy je nutná spolupráce vědců a managerů. Autoři této studie provedli metaanalýzu 84 vědeckých článků, které popisovaly experimenty s odstraňováním invazních rostlin.
Mezi nejčastější zkoumané invazní rostliny patřily: chrpa skvrnitá (Centaurea maculosa), chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea), pryšec obecný (Euphorbia esula), hasivka orličí (Pteridium aquilinum) a další (viz Tab. 1). Nejčastěji výzkum probíhal v travnatých ekosystémech mírného pásu, v slano- a sladkovodních mokřadech a lesech mírného pásu (další viz Obr. 1). V experimentech bylo k vymýcení invazních druhů využíváno nejvíce herbicidů, seče, vypalování a ruční odstraňování (více viz Obr. 2). Výzkumy probíhaly na plochách v rozmezí jednotek až tisíců m2 v časovém rozpětí týdnů až několika let (viz Obr. 3 a 4).
Účinnost nejčastěji užívaných metod (3 skupiny opatření: herbicidy, seč a ruční odstranění, vypalování) na pokryvnost, biomasu a hustotu invazních i původních druhů popisuje Obr. 5. Herbicidy nejefektivněji snižují pokryvnost, biomasu i hustotu invazivních rostlin, ale není to kompenzováno nárůstem těchto charakteristik u původních rostlin. Vypalováni dokonce snižuje biomasu původních rostlin a zvyšuje biomasu invazních rostlin. Dlouhodobý soustavný management spojující různé metody má pravděpodobně největší naději na úspěch. Třetina studií poukazuje na fakt, že každá metoda zásahu proti invazním druhům vytváří nové niky, které mohou být snadno znovu obsazeny původními (nebo novými) invazními druhy. Původní druhy mohou být limitovány počtem semen v půdě (zvláště, pokud je invazní druh v postiženém místě velmi dominantní). Návratu invazních druhů se proto nejspíš dá zabránit doséváním původních rostlin. Je nezbytně nutné, aby se manageři zodpovědně radili s vědeckou obcí a vysazovali pečlivě vybrané původní rostliny. Tento výběr nelze generalizovat a musí být proveden s ohledem na konkrétní lokalitu i další detaily. V některých případech zůstává jediné reálné řešení: nedělat nic. Pro původní faunu je to mnohdy výhodnější než polovičaté radikální zásahy. V případě, že je boj s invazními druhy započat, je třeba postup konzultovat s odborníky (kteří mohou zároveň zásah využít k výzkumu) a přizpůsobovat se vývoji situace – flexibilně nasazovat různá opatření dokud nedojde k požadovanému výsledku (tj. uplatňovat „adaptivní management“).
Ve většině studií nebyl brán v potaz logistický a finanční rozměr jednotlivých řešení, což je zarážející, neboť sebelepší opatření nemůže být implementováno pokud nebude všestranně prakticky proveditelné. Dalším otazníkem zůstává, zda je možné výsledky experimentů, které se provádí na malých územích očekávat také při uplatnění stejných metod na rozsáhlé oblasti.

Grafické přílohy: 
Druhy invazních rostlin figurujících alespoň ve třech studiích.
Ekosystémy, ve kterých probíhaly analyzované studie.
Typ kontrolního zásahu použitého v analyzovaných studiích v boji proti invazním druhům.
Velikost experimentální plochy a jednotlivých šetření v analyzovaných studiích.
Délka aplikace zásahů proti invazním druhům a délka monitorování ošetřených oblastí v analyzovaných studiích.
Efekt různých zásahů použitých v boji proti invazním druhům na pokryvnost, biomasu a hustotu invazních a domácích druhů.
Zdroj: 
Kettenring K.M., Adams C. R. 2011: Lessons learned from invasive plant control experiments: a systematic review and meta-analysis. Journal of Applied Ecology 48 (4): 970-979.
Zadal: 
Pavel Soukup
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.