Klíčové faktory pro úspěšnou reintrodukci sysla obecného

Verze PDF

Jednou z nejdůležitějších částí záchranných programů ohroženého sysla obecného (Spermophilus citellus) je jeho reintrodukce do volné přírody. Přesto stále nemáme dost informací o tom, jak tuto reintrodukci správně provádět a které faktory jsou pro přežití syslů klíčové. V této studii autoři analyzovali data z 12 projektů reintrodukce sysla obecného, pocházejících z České republiky, Slovenska a Polska od roku 1989. Zaměřili se na několik metodických aspektů, jako byly výběr místa pro vypuštění syslů, jak vypouštění probíhalo, roční období vypouštění, původ zvířat, počet vypuštěných zvířat (celkový a v jedné sezóně) a management na místě reintrodukce. Bylo zjištěno, že postup při vypouštění zvířat hrál klíčovou roli v usídlení syslů na dané lokalitě. Přítomnost umělých nor či ohrady zajistila, že zvířata zůstala na lokalitě. Dalšími důležitými faktory byly: počet vypuštěných zvířat za sezónu (minimální počet pro úspěšnou reintrodukci byl 23 syslů) a celkový počet vypuštěných zvířat (minimum bylo 60 syslů). Zároveň je nezbytné dlouhodobé udržování stejných podmínek prostředí a pravidelný monitoring nově vzniklé populace. Zkušenosti z předchozích úspěšných i neúspěšných reintrodukcí by mohly pomoci zlepšit efektivitu přežití ohrožených zvířat na nových místech.

Využitelné výstupy: 

Syslové byli dlouhá léta považováni za škůdce na zemědělských plochách, a proto byli ve velkém zabíjeni. Jejich typickým biotopem je stepní krajina, která byla také často přeměňována na pole. Ačkoli jsou reintrodukční programy často využívané k záchraně daného druhu, průměrně je úspěšných jen 25% z nich. Tento fakt pramení z nedostatku informací o biologii druhu a také z nezveřejňování negativních výsledků při reintrodukci. To platí i v případě sysla obecného. Na rozdíl například od příbuzných psounů, reintrodukce syslů jsou stále málo časté a potýkají se se špatným postupem při vypouštění jedinců do přírody. Populace sysla obecného v České republice je v současné době spíše reliktní, v roce 2008 byla odhadovaná na zhruba 3600 jedinců na 35 lokalitách. Za posledních deset let se jejich populace snížila o 30%. Podobně jsou na tom syslí populace i na Slovensku, v Maďarsku, Bulharsku a Rakousku. Pokles v početnosti syslů ovšem ovlivňuje i výskyt jeho predátorů, jako je například tchořík skvrnitý (Vormela peregusna) a tchoř stepní (Mustela eversmannii), jejichž stavy díky úbytku kořisti také rychle klesají. Cílem této studie bylo získat co nejvíce poznatků o úspěšných i neúspěšných reintrodukčních programech sysla obecného, aby bylo možné vytvořit koncept pro jeho snadnější návrat zpět do volné přírody.
Autoři sbírali data o reintrodukčních programech a jejich výsledcích. Zaměřovali se přitom na několik společných aspektů, jako byl výběr místa pro vypuštění zvířat (zdali bylo vybráno na základě výběru ochranářů či zdali už se na něm dříve sysli vyskytovali), postupy při vypouštění (zdali bylo místo opatřeno umělými norami nebo zdali byla zvířata vypuštěna přímo do přírody), čas vypuštění (jarní období, kdy dochází k páření syslů, nebo léto/podzim, tedy období odstavování mláďat), původ vypouštěných syslů (z volné přírody či ze zajetí), počet vypuštěných zvířat za celé období existence programu, průměrný počet vypuštěných zvířat za sezónu a management na místě vypuštění (jestli probíhalo pravidelné sekání či spásání vegetace či nikoli). Takto bylo zhodnoceno 12 projektů reintrodukce sysla obecného na 14 místech ve střední Evropě, ve kterých bylo vypuštěno okolo 2500 syslů. Více než polovina (8 z 14) projektů reintrodukovala sysly do místa jejich původního výskytu, pět z nich bylo úspěšných a byla pozorována dokonce reprodukce vypuštěných zvířat. Na zbylých šesti místech se sysli nikdy nevyskytovali a většina těchto reintrodukcí selhala, pouze dvě byly úspěšné. Na 11 ze 14 míst byli sysli vypuštěni na místa, na kterých byly připraveny umělé nory a ohrazení a pouze jeden projekt nebyl úspěšný. Tři zbylé reintrodukce konané na předem neupravených místech ztroskotaly. Tento faktor se ukázal být nejdůležitější ze všech. Co se týče ročního období, ve kterém byla zvířata vypuštěna, nebyl zde nalezen rozdíl mezi přežíváním/nepřežíváním syslů. Ve všech projektech byla vypuštěna zvířata pocházející z volné přírody, pouze ve třech případech se rodiče z volné přírody rozmnožili v zajetí a potomci byli následně vypuštěni. Vliv tohoto faktoru tudíž nemohl být posuzován. Úspěch reintrodukce se významně zvyšoval s počtem vypuštěných zvířat, přičemž počet zvířat vypuštěných za sezónu byl důležitější než celkový počet. Minimální počet pro úspěšné založení rozmnožující se kolonie byl 23 zvířat. Z hlediska managementu prostředí bylo dostatečný (pravidelné sekání) na šesti místech, z nichž na čtyřech byla pozorována úspěšná reprodukce syslů. V případě nepravidelného či žádného managementu prostředí nebyla žádná reintrodukce úspěšná. Díky této studii bude možné se v budoucnosti vyhnout chybám v reintrodukci sysla obecného a úspěšnost při zakládání a udržování nové kolonie bude mnohem vyšší, než byla doposud. 

Zdroj: 
Matějů J., Říčanová Š., Poláková S., Ambros M., Kala B., Matějů K., Kratochvíl L. 2012: Method of releasing and number of animals are determinants for the success of European ground squirrel (Spermophilus citellus) reintroductions. European Journal of Wildlife Research 58: 473-482.
Zadal: 
Gabriela Urbánková
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.