Jen schopnost šíření nestačí, pokud chybí vzájemná konektivita habitatů

Verze PDF

Schopnost (snadného) šíření je považována za hlavní sílu, která umožňuje druhům vyskytovat se v rámci rozsáhlých areálů, a osidlovat celé regiony. Nedávné studie ale poukazují na fakt, že vztah mezi „dispersal ability“ a velikostí areálu není zdaleka tak přímočarý.
 
Jedním z druhů, který tento rozpor demonstruje, je i potápník dvojčárý (Graphoderus bilineatus), který se vyskytuje na řadě lokalit napříč Evropou, ale jeho schopnosti migrovat mezi vodními toky a plochami jsou velmi omezené. To ostatně komplikuje i jeho účinnou ochranu.
 
S využitím statistického přístupu, užití modelů mnohonásobné logistické regrese, bylo zjištěno, že faktory jako vzdálenost mezi dalšími potenciálními výhodnými habitaty, specifika konkrétních stanovišť či zdroje dostupné na konkrétních lokalitách nehrají zásadní roli pro případné šíření tohoto druhu. Autoři usuzují, že stávající rozsáhlý areál druhu je výsledkem dřívější výrazné propojenosti (konektivity) jednotlivých toků, mokřadů a jezer, jež umožnilo jeho historickou expanzi.

Využitelné výstupy: 

-          Přítomnost potápníka dvoučarého byla zaznamenána na čtrnácti různých typech habitatů v dvacítce různých krajin. Celkem jeho přítomnost byla zaznamenána na lokalitách napříč Estonskem, Polskem a Švédskem.
 
-          Autoři vylišili na dvacet proměnných, odvozených od krajinného typu. Většinou se jednalo o nejrůznější parametry konektivity (počet tůní a nádrží s dostupnou vzdáleností, „uzlovitost“ a propojení jednotlivých vodních ploch), krajinný pokryv (otevřený či těsný, míra narušení), míra heterogenity a krajinná struktura.
 
-          Potápník dvoučárý byl nalezen na 43 % navštívených lokalit (z 228). Procenticky vyjádřená přítomnost na lokalitách v Polsku byla 50 %, v Estonsku byla nejnižší (36 %). Šance nalezení druhů se staticky významně nelišila mezi třemi sledovanými zeměmi, a variabilitu v přítomnosti nevysvětlovala ani zeměpisná šířka/délka. Na přítomnost druhu neměl vliv žádný geografický gradient.
 
-          Tři kombinované proměnné se ukázaly jako významné - Vzdálenost k potenciálnímu možnému zdroji imigrace (s rostoucí vzdáleností od nejbližšího jezera a nejbližšího „uzlu“ se snižovala i pravděpodobnost přítomnosti potápníka).
 
-          Typ krajinného pokryvu – množství mokřin v okolí 500 metrů od tůně/jezera bylo pozitivně korelováno s přítomností potápníka. Podobně pak otevřená krajina v okruhu 500 – 1000 metrů měla pozitivní vliv na přítomnost druhu.
 
-          Krajinná struktura – míra celkové krajinné heterogenity v okolí 500 – 1000 metrů negativně ovlivňovala přítomnost druhu.
 
-          Pozitivní vazba mezi nejbližšími zdroji imigrace a přítomností potápníka dvoučarého je řízena omezenou schopností druhu migrovat na větší vzdálenosti.
 
-          Celý severo/západní areál druhu je dnes bohužel silně ovlivněn antropogenními vlivy, což se podepisuje na celkové méně stabilní a ne tolik preferované skladbě habitatové struktury. Proto lze předpokládat, že se tyto vlivy podepíší na dlouhodobém udržení populace potápníka dvoučarého zde.
 

Grafické přílohy: 
Jen schopnost šíření nestačí, pokud chybí vzájemná konektivita habitatů
Jen schopnost šíření nestačí, pokud chybí vzájemná konektivita habitatů
Jen schopnost šíření nestačí, pokud chybí vzájemná konektivita habitatů
Zdroj: 
Iversen, L.L., Rannap, R.,Thomsen. P.T., Kielgast, J., Sand-Jensen, K., How do low dispersal species establish large range sizes? The case of the water beetle Graphoderus bilineatus,2013 Ecography 36: pp. 770–777
Zadal: 
Radomír Dohnal
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.