Je „zelená infrastruktura“ efektivní strategií klimatické adaptace pro ochranu biodiverzity? Případová studie na čolku velkém.

Verze PDF

Využívaní „zelené infrastruktury“, neboli maloplošných krajinných prvků, je považováno za adaptaci, kterou lze chránit biodiverzitu proti klimatické změně. Není ale prozatím známo, jak tato adaptace obstojí v průběhu klimatické změny a jak účinná je v porovnání s jinými adaptačními mechanismy. Autoři proto testovali různé možnosti adaptace v konfrontaci s variací míry klimatických změn. Výsledky těchto testů posuzovali na modelovém organismu s omezenou disperzí a citlivostí na nevhodné klima: čolku velkém (Triturus cristatus). Jako studované území zvolili region na východě Nizozemí. Celý pokus byl prováděn pomocí počítačových simulací s využitím různých modelů a scénářů zahrnujících klimatické změny od mírných po drastické a množství dalších faktorů. Autoři zjistili, že mírné změny klimatu nemusí mít nutně negativní následky, záleží ovšem na podmínkách obývaného prostředí. Adaptační význam „zelené infrastruktury“ se tímto postupem nepodařilo prokázat, nicméně jisté je, že pomáhá zvyšovat efektivitu klimatických adaptací.  

Využitelné výstupy: 
  • Bylo testováno množství kombinací faktorů na simulovanou metapopulační dynamiku čolka velkého na území 500 hektarů. Proměnnými faktory simulovaných modelů bylo například množství vodních ploch a jejich vzájemná vzdálenost, vzdálenost od lesního porostu, hladina podzemní vody, vliv různého klimatu na reprodukční ekologii a množství úspěšně dospívajících jedinců.
  • Mírné klimatické změny ve výsledku vedly v lehce zvýšenou životaschopnost populace, zatímco výrazné klimatické změny (častější mírné zimy a letní sucha) měly na populace ničivý vliv.
  • Modely ukázaly společný efekt klimatu a krajinných podmínek na životaschopnost larev.
  • Obnova tůní a vodních ploch i vhodného terestrického habitatu by mohla redukovat negativní vliv klimatických změn, i když pouze za splnění dalších ekologicko-prostorových a abiotických podmínek (vysoká hladina spodní vody, hustota porostu a propojenost využitelných ploch).
  • Scénáře s přidáním prvků „zelené infrastruktury“ nedokázaly pro velký počet proměnných určit, zda mají tyto prvky adaptační význam. Nicméně tento přístup pomohl navrhnout pravidla pro krajinný ráz, který spojuje prostorové a abiotické podmínky tak, že zvyšuje efektivitu klimatických adaptací.
Grafické přílohy: 
Studovaná oblast.
Modelové scénáře.
Přidané či odebrané vodní plochy.
Průměrný vliv počasí na dospívání čolků.
Míra vysychání současných vodních ploch.
Pravděpodobnost vymření populací.
Průměrná početnost metapopulace.
Průměrná osídlenost mapovacích čtverců.
Využitelnost krajiny pro čolky.
Vegetační typ území.
Hodnoty parametrů pro metapopulační model.
Zdroj: 
Van Teeffelen Astrid J. A., Vos Claire C., Jochem Rene, Baveco Johannes M., Meeuwsen Henk, Hilbers Jelle P. 2015. Is green infrastructure an effective climate adaptation strategy for conserving biodiversity? A case study with the great crested newt. Landscape Ecol (2015)30:937–954,DOI 10.1007/s10980-015-0187-3
Zadal: 
Helena Straková
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.