Je invaze východní větve skokana skřehotavého nebezpečím pro západní populace?

Verze PDF

Reprodukční systém skupiny tzv. „zelených“ skokanů (v anglické literatuře vhodněji označovaných jako „water frogs“) je dobře prozkoumaný. V našich podmínkách jej tvoří dva rodičovské druhy – skokan skřehotavý (Pelophylax ridibundus) a skokan krátkonohý (Pelophylax lessonae). Hybridizací těchto druhů vzniká skokan zelený (Pelophylax kl. esculentus), jehož dlouhodobá existence vyžaduje opakované křížení s jedním z rodičovských druhů. Proto je označován slovem klepton, aby byl odlišen od „normálních“ druhů. U skokana zeleného je během meiózy eliminován genom toho druhu skokana, s nímž se kříží (například L v případě skokana krátkonohého L), a přenáší se pouze genom druhu druhého (v našem případě skokana skřehotavého – R). Tím je zajištěna stejná genetická výbava další generace skokanů zelených (RL). Klonálně přenášený genom (zde R) hromadí mutace, proto jsou kříženci dvou skokanů zelených s genetickou výbavou RR (nebo LL) v naprosté většině případů života neschopní. Tento systém je v současnosti ohrožen invazivní linií skokanů skřehotavých importovaných z východní Evropy a Balkánského poloostrova. Švýcarští herpetologové publikovali studii genetických interakcí mezi touto linií a původními švýcarskými skokany. Podařilo se jim identifikovat skokany zelené s genomem invazivní linie, jejich nízké zastoupení v populaci si ale vysvětlují specifickými biotopovými požadavky na prostředí.

Využitelné výstupy: 
  • Ze 141 geneticky zkoumaných jedinců bylo 16 přiřazeno ke skokanu skřehotavému, 38 ke skokanu krátkonohému a zbývajících 87 jedinců patřilo skokanovi zelenému.
  • Distribuce všech tří druhů není shodná a je zjevná odlišnost v biotopových preferencích.
  • Byli identifikování hybridní jedinci s domácí i invazivní linií skokana skřehotavého.
  • Genom invazivní linie skokana skřehotavého má výrazně vyšší hodnotu heterozygozity než genom linie domácí, je tedy možné předpokládat možnost nahrazení genomu domácích skokanů skřehotavých genomem skokanů z východní větve.
  • Zastoupení hybridů s genomem invazivní linie dosahuje pouze 15 % a je také prostorově omezeno, což naznačuje, že potenciál šíření je omezený. Autoři si tento jev vysvětlují specifickými ekologickými požadavky východní linie a předpokládají možnost trvalé koexistence obou genetických linií skokana skřehotavého ve Švýcarsku.
Grafické přílohy: 
Je invaze východní větve skokana skřehotavého nebezpečím pro západní populace?
Je invaze východní větve skokana skřehotavého nebezpečím pro západní populace?
Je invaze východní větve skokana skřehotavého nebezpečím pro západní populace?
Je invaze východní větve skokana skřehotavého nebezpečím pro západní populace?
Je invaze východní větve skokana skřehotavého nebezpečím pro západní populace?
Zdroj: 
Leuenberger, J., Gander, A., Schmidt, B. R., & Perrin, N. (2014). Are invasive marsh frogs (Pelophylax ridibundus) replacing the native P. lessonae/P. esculentus hybridogenetic complex in Western Europe? Genetic evidence from a field study. Conservation genetics, 15(4), 869-878.
Zadal: 
Kateřina Kucírková
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.