Intenzivní chov zvěře, výmladkové hospodaření a motýli: příklad Milovického lesa

Verze PDF

Světlé řídké listnaté lesy nížin mírného pásu hostí pozoruhodný počet ohrožených druhů. Otevřené světlé lesy byly po staletí udržovány tradičními postupy, jako jsou výmladkové hospodaření a lesní pastva. Oproti tomu současné lesní hospodářství vytváří stinné podmínky nevhodné pro motýly prosvětlených lesů. V této studii byl sledován vliv chovu zvěře a lesního hospodaření na druhovou pestrost a složení motýlích společenstev v Milovickém lese. Pozastavení výmladkového hospodaření v 50. letech minulého století vedlo k omezení výskytu motýlů otevřených lesních stanovišť na lemy cest, lesní loučky a okraje. Tato stanoviště se stala zranitelnými po zavedení oborového chovu zvěře. Vymizely některé citlivé a specializované druhy. Chov zvěře tedy vyčerpal zdroje pro mnoho druhů motýlů, na druhou stranu zachoval stálou nabídku otevřených prvků v lesnaté oblasti. Současné hustoty zvěře jsou daleko méně škodlivé, zvláště v úseku s vysokou zvěří. Motýli též těží ze současných zmlazovacích zásahů napodobujících výmladkové hospodaření. To se týká zejména jasoně dymnivkového, který zde dosahuje vysoké početnosti. Nicméně, vhodné podmínky jsou pouze dočasné, protože dlouhodobým cílem obory je směřování k vysokému lesu. To je neslučitelné s dlouhodobým přežíváním jasoně a dalších druhů s podobnými nároky. Autoři doporučují návrat k aktivnímu výmladkovému hospodaření spolu s chovem zvěře, a to jak z hlediska ochrany biodiverzity, tak z hlediska ekonomického.

Využitelné výstupy: 

Světlé řídké listnaté lesy nížin mírného pásu hostí pozoruhodný počet ohrožených druhů. Pět je jich zařazeno do příloh směrnice o stanovištích, ale počet ubývajících lesních druhů je značně vyšší. Otevřené světlé lesy byly po staletí udržovány tradičními postupy, jako jsou výmladkové hospodaření a lesní pastva. Oproti tomu současné lesní hospodářství vytváří stinné podmínky nevhodné pro motýly prosvětlených lesů.
V tomto kontextu je zajímavé porozumět vlivu vysokých hustot zvěře na lesní motýly. Podle jedné z teorií byla otevřená struktura prehistorických lesů udržována především pastvou lesní zvěře, později pastvou domácích zvířat. Zatímco pastva domácích zvířat z lesa v průběhu posledního století téměř zcela vymizela, populační hustoty lesních kopytníků, zejména vysoké zvěře, se zvýšily. Vysoké stavy lesní zvěře potlačují křoviny a omezují zmlazení semenáčků a tím mohou potenciálně přispět k tvorbě porostů s otevřenější strukturou. Takový vliv by se měl projevit zvláště v lesních oborách, kde jsou vysoké stavy zvěře udržovány za účelem lovu.
V této studii je sledován vliv chovu zvěře a lesního hospodaření na druhovou pestrost a složení motýlích společenstev v Milovickém lese. Lokalita hostí bohatou faunu denních motýlů a poskytuje značně různorodé stanovištní podmínky. Pouze část je využívána pro chov zvěře, což umožňuje porovnání vysokých a nízkých hustot zvěře a na části území je stále uplatňováno výmladkové hospodaření.
Ze 105 druhů (95 denních) motýlů uváděných během minulého století, nebylo po roce 1995 zaznamenáno 22. Z charakteristických druhů vymizeli bělásek východní (Leptidea morsei), hnědásek osikový (Euphydryas maturna) a okáč jílkový (Lopinga achine).
Více druhů motýlů se vyskytovalo v částech bez zvěře. Obora s mufloní zvěří obsahovala méně druhů než obora s vysokou a ostatní plochy. Zapojený les hostil méně druhů než ostatní typy managementu. Více lesních druhů se vyskytovalo v lesích s výstavky a na jejich okrajích.
Vliv chovu zvěře se na motýlích společenstvech projevil méně než hospodaření v porostech. Přesto byl vliv patrný. Druhová pestrost motýlů se zvyšovala se zvyšující se pestrostí vegetace bylinného patra až do určité hodnoty, pak klesala pravděpodobně z toho důvodu, že příliš bohatá flóra obsahuje příměs plevelných druhů.
Všechny druhy motýlů byly spjaty s otevřenými strukturami, ať už to byly plochy s výstavky, výmladkové lesy, lemy cest nebo paseky. To není překvapivé, protože je známo, že zapojené lesní porosty vyhovují málo druhům denních motýlů. Lemy cest a výmladkové porosty, které jsou záměrně udržovány pro potřebu zvěře, z normálních hospodářských lesů vymizely. V tomto ohledu chov zvěře podporuje diverzitu denních motýlů. U stepních motýlů byly plochy středního lesa i lemy cest využívány stejně jako paseky, což značí, že tyto prvky poskytují pro druhy otevřených stanovišť dostatek slunečního záření.
Druh zvěře se projevil významněji než její přítomnost/absence. Na lokalitách s výskytem muflona se vyskytovalo minimum denních motýlů. Plochy s muflonem se nelišily od ostatních v pokryvnosti bylinného patra a počtu rostlin, ale lišily se počtem nektaronosných rostlin. Vliv muflona byl ale významný i po odfiltrování této proměnné, což naznačuje ještě jemnější mechanismy. Mohou spočívat v selektivním vypásání určitých rostlin. Plochy s výskytem muflona se vyznačují vyšší hustotou zvěře, která je zde přikrmována, což zvyšuje obsah dusíku v půdě, z čehož profitují nitrofilní rostliny. Většina motýlů je naopak vázána na stres tolerantní rostliny s malou konkurenční schopností. Z tohoto pohledu je výskyt muflona v současných počtech (200 jedinců na 500 ha) zjevně nežádoucí.
V Milovickém lese se vyskytuje poměrně značné množství stepních druhů motýlů. Je to způsobeno jednak výskytem převážně travnatých ploch (lemy silnic a cest), jednak je to artefakt z minulosti, kdy pravidelně obhospodařované výmladkové lesy hostily více stepních druhů.
Pozastavení výmladkového hospodaření v 50. letech minulého století vedlo k omezení výskytu motýlů otevřených lesních stanovišť na lemy cest, lesní loučky a okraje. Tato stanoviště se stala zranitelnými po zavedení oborového chovu zvěře. Nejdříve vymizely citlivé druhy trávníků, jako někteří hnědásci rodu Melitaea a druhy vyvíjející se na bobovitých rostlinách (bělásek východní, bělopásek hrachorový, žluťásek barvoměnný). Při nejvyšších hustotách zvěře vymizely i některé běžnější druhy, jako např. okáč rosičkový. Chov zvěře tedy vyčerpal zdroje pro mnoho druhů motýlů, na druhou stranu zachoval stálou nabídku otevřených prvků v lesnaté oblasti. Současné hustoty zvěře jsou daleko méně škodlivé, zvláště v úseku s vysokou zvěří. Motýli též těží ze současných zmlazovacích zásahů napodobujících výmladkové hospodaření. To se týká zejména jasoně dymnivkového, který zde dosahuje vysoké početnosti. Nicméně, vhodné podmínky jsou pouze dočasné, protože dlouhodobým cílem obory je směřování k vysokému lesu. To je neslučitelné s dlouhodobým přežíváním jasoně a dalších druhů s podobnými nároky. Ani z hlediska fungování obory není vysoký les pro chov zvěře optimálním řešením. Autoři proto doporučují návrat k aktivnímu výmladkovému hospodaření spolu s chovem zvěře, a to jak z hlediska ochrany biodiverzity, tak z hlediska ekonomického.   

Grafické přílohy: 
Mapa sledované oblasti
Početnost všech druhů motýlů, lesních druhů, stepních druhů a ohrožených druhů pozorovaných na transketech lišících se managementem a druhem zvěře
CCA analýza ukazující pozice jednotlivých druhů vzhledem k proměnným prostředí. A - druh zvěře, B - hospodaření v porostu, C - okolní hospodaření
Zdroj: 
Benes J., Cizek O., Dovala J., Konvicka M. 2006: Intensive game keeping, coppicing and butterflies: The story of Milovicky Wood, Czech Republic. Forest Ecology and Management 237: 353-365. http://www.entu.cas.cz/~cizek/LuzniLesProblemy_literatura%20a%20podklady/Cizek2007_ManagementNavrh/Prilohy/ForEcolMan2006KonvickaEtAl_MilovickyLes.pdf
Zadal: 
Jiří Pokorný
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.