Indikátory biodiverzity v zemědělské krajině: celoevropská studie

Verze PDF

V důsledku silného zintenzivnění zemědělství dochází v posledních desetiletích ke znatelnému úbytku druhové bohatosti zemědělské krajiny. Ačkoliv většina států Evropské unie podnikla určité kroky zaměřené na ochranu biodiverzity, mnoho expertů se domnívá, že bez dalších a razantnějších změn nebude možné úbytek druhové rozmanitosti zastavit. Mezi hlavní faktory podmiňující biodiverzitu zemědělské krajiny patří zachování různorodosti biotopů a také metody využívání půdy, především používání hnojiv a pesticidů. Ačkoliv se výsledky mohou lišit podle studovaných druhů či velikosti studovaného území, různorodost biotopů, jejich vzájemné propojení a přítomnost polo-přírodních ploch zvyšuje druhovou bohatost studovaných oblastí.
 
Dosavadní poznatky se opírají o studie provedené na menší prostorové škále či posuzují pouze jednu skupinu organizmů. V celoevropském kontextu existuje riziko, že takto úzce pojaté studie nejsou vhodným podkladem pro tvorbu legislativy a následný management zemědělských ploch v EU. Studie na větší geografické ploše jsou pro pochopení příčin úbytku druhů vhodnější a měly by sloužit jako základ pro úpravu legislativy.
 
Představovaná práce si klade dva základní cíle:
 

  • Popsat vztah mezi druhovou diverzitou u vybraných taxonomických skupin na kontinentální škále a odhalit možné indikátorové taxony.
  • Odhalit vztahy mezi biodiverzitou a managementem zemědělské krajiny.

 
Celková druhová bohatost cévnatých rostlin, ptáků a pěti druhů členovců byla zjišťována na 25 plochách (každá z nich měla rozlohu 16 km2) v sedmi evropských státech (včetně ČR). Předložená metodika eliminuje regionální variace (způsobené klimatickými a historickými podmínkami, složením půdy či druhovou diverzitou v přirozeném prostředí) v druhové bohatosti nezávislé na krajinných či půdních parametrech.
 
Na každém území bylo měřeno:

  • Celkový počet druhů cévnatých rostlin, ptáků a pěti skupin členovců (včely, ploštice, střevlíci, pavouci a pestřenky).
  • Struktura krajiny (diverzita, plocha, prostorové uspořádání krajinných elementů).
  • Intenzita zemědělství (různorodost pěstovaných plodin intenzita chovu hospodářských zvířat, používání hnojiv a pesticidů).

 
Klasifikace biotopů byla převzata z databáze EUNIS. Informace o intenzitě využití půdy pomocí dotazníků od místních farmářů, případě přímým měřením.

Využitelné výstupy: 

Studované plochy (4x4 km) byly vybrány s ohledem na co nejrůznorodější strukturu biotopů v rámci zemědělské krajiny. Zatímco některé plochy vykazovaly jemnou strukturu s mnoha remízky oddělujícími menší pole (Británie, Francie), jiné vykazovaly minimální strukturu s dominancí velkých ploch polo-přírodních biotopů (Estonsko) nebo velkých polí (Quefurt, Německo). Celková plocha polo-přírodních elementů v krajině se pohybovala od 2 do 50 % a také intenzita zemědělství vykazovala rozsáhlou variabilitu. Vstup dusíku do prostředí se pohyboval od hranice 34 kg / ha*rok (Estonsko) po 361 kg / ha*rok (Holandsko). Počet pěstovaných plodin kolísal od jedné do sedmi za rok.
 
Bylo zjištěno, že žádná konkrétní taxonomická skupina není dobrým prediktorem diverzity pro všechny ostatní skupiny dohromady. Včely se ukázaly jako dobrý indikátor druhové bohatosti bylin, pavouci ptáků a střevlíci pestřenek.
 
Druhová bohatost cévnatých rostlin i ptáků vzrůstá s rozlohou polopřirozených biotopů v krajině a klesá s přítomností silně hnojených zemědělských půd. V případě cévnatých rostlin je za danou korelaci zodpovědná především variabilita v rámci bylin. Druhová bohatost všech pěti taxonů členovců rovněž vzrostla s rozlohou polo-přirozených biotopů. Pozitivní efekt na biodivezitu měla pro členovce také rozmanitost zemědělských plodin. Výsledky tak jasně naznačují, že pro zastavení ztráty biologické rozmanitosti v zemědělské krajině, je důležité zachovat a pokud možno dále zvyšovat plochu polo-přirozených biotopů.

Grafické přílohy: 
Obrázek 1. Mapy osmi charakteristických lokalit. Šedá = bylinné polo-přirozené plochy, černá = plochy polo-přirozeného výskytu dřevin, bílá = orná půda a ostatní polopřirozené plochy.
Obrázek 2. Vztah mezi počtem druhů rostlin a (vlevo) podílem polo-přirozených biotopů, (vpravo) podílem intenzivně hnojené zemědělské půdy.
Obrázek 3. Vztah mezi počtem druhů ptáků a (vlevo) podílem polo-přirozených biotopů, (vpravo) celkovým množstvím dusíkatých hnojiv na hektar zemědělské půdy.
Obrázek 4. Vztahy mezi počtem druhů členovců a (vlevo) podílem polo-přirozených biotopů, (uprostřed) diversitou biotopů, (vpravo) celkovým počtem pěstovaných zemědělských plodin.
Tabulka 2. Celkové počty druhů cévnatých rostlin (byliny a dřeviny odděleně), ptáku a členovců zaznamenané na 25 studovaných lokalitách.
Zdroj: 
Billeter R., Liira J., Bailey D., Bugter R., Arens P., Augenstein I., Aviron S., Baudry J., Bukacek R., Burel F., Cerny M., De Blust G., De Cock R., Diekötter T., Dietz H., Dirksen J., Dormann J., Durka W.,Frenzel M., Hamersky R., Hendricky F., Herzog F., Klotz S., Koolstra B., Lausch A., Le Coeur D., Maelfait J.P., Opdam P., Roubalova P., Schermann A., Schermann N., Schmidt T., Schweiger O., Smulders M.J.M., Speelmans M., Simova P., Verboom J., van Wingerden W.R.K.E., Zobel M., Edwards P.J. 2008: Indicators for biodiversity in agricultural landscapes: a pan-European study. Journal of Applied Ecology 45: 141– 150.
Zadal: 
Klára Šíchová
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.