Identifikace příčin úspěchu a neúspěchu reintrodukcí ryb

Verze PDF

Tento článek shrnuje současné poznatky týkající se úspěšné/neúspěšné reintrodukce ryb včetně rad, jak se při reintrodukci vyhnout případným problémům. 
Pro vyhodnocení jednotlivých studií byly použity statistické metody zhodnocující vliv biofyzikálních faktorů (habitatové veličiny), faktorů týkajících se vlastností druhů a možného vlivu genového složení vysazované populace. Jako nejdůležitější se ukázal vliv habitatových charakteristik, které mohou velkou měrou přispět zejména k úspěšnému rozmnožování a nízké mortalitě vysazených jedinců.
 

Využitelné výstupy: 

Přestože sladkovodní ekosystémy tvoří pouze 0,8% zemského povrchu, vyskytuje se v nich 5% všech popsaných druhů živočichů a 43% všech popsaných druhů ryb. Fungování těchto ekosystémů bývá často ohroženo ať už prostřednictvím lidské činnosti, nebo vniknutím nepůvodního druhu. Tato narušení mohou vést k zániku populací původních druhů. Jediným řešením této situace je včasné odhalení příčin vedoucích k poklesu početnosti sledovaných druhů a případně jejich reintrodukce.
U ryb zahrnuje úspěšná reintrodukce přežití introdukovaných jedinců, jejich úspěšné vytření a následně úspěšné přežití juvenilních jedinců. Detailní analýzou mnoha studií zabývajících se reintrodukcí ryb bylo zjištěno, že nejdůležitější pro úspěch reintrodukce je výběr vhodného habitatu (kvalita vody, dostatek potravy, třecích míst a úkrytů pro juvenilní jedince). Dalšími faktory pak může být výběr geneticky vhodných jedinců, aby se eliminovala možnost inbreedingu nebo outbreedingu, výhodou je rovněž lokální původ reintrodukovaných ryb. Pro přežití a následné úspěšné množení reintrodukovaných jedinců je také důležité, aby na dané lokalitě nebyli vystaveni působení nepůvodních druhů, které mohou být jejich predátory nebo kompetitory.
Úspěch reintrodukce ryb nelze většinou stanovit hned následující rok. Vhodnější jsou naopak dlouhodobější studie, které sledují početnost druhu a zejména rozmnožování, které u některých druhů nastává až ve vyšším věku a krátkodobá studie by ho nemusela potvrdit. Sledování úspěšnosti reintrodukce je důležité zejména u ohrožených druhů s ostrůvkovitým výskytem, jejichž populace nemohou být dotovány ze sousedících již zavedených původních populací. V tomto případě je vhodné posilovat introdukci přidáváním nových jedinců ještě několik let od prvního vysazení.

Grafické přílohy: 
Deset nejdůležitějších veličin ovlivňujících reintrodukci
Doporučený proces reintrodukce
Popisy veličin přispívajících k ne/úspěchu reintrodukce
Zdroj: 
Cochran-Biederman, J. L., Wyman, K. E., French, W. E. and Loppnow, G. L. (2015), Identifying correlates of success and failure of native freshwater fish reintroductions. Conservation Biology, 29: 175–186. doi: 10.1111/cobi.12374
Zadal: 
MarketaMrkvova
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.