Fylogeografie užovky stromové – odkud pocházejí naše populace?

Verze PDF

Ze vztahu mezi zeměpisným rozšířením druhů a klimatem vyplývá, že díky oteplování podnebí posunují druhy své areály více na sever. Posun areálu jakýmkoliv směrem představuje problém pro ochranu přírody, neboť komplikuje vymezování systému chráněných území a jejich zamýšlenou funkci. K největším změnám areálů v geologicky nedávné minulosti docházelo během ledových a meziledových období čtvrtohor. Během jejich středního období, přibližně před 8000-5000 lety, bylo podnebí o přibližně 2-2,5oC teplejší než v současnosti. Díky tomu řada druhů, jež jsou dnes považovány za teplomilné (typickým příkladem je želva bahenní) a obývají spíše jižní polovinu Evropy, dosahovala svými areály mnohem vyšších zeměpisných šířek. Mezi tyto druhy patří i náš největší had – užovka stromová (Zamenis longissimus). Také areál rozšíření užovky stromové byl v minulosti větší, ale během čtvrtohorního ochlazování docházelo k jeho zmenšování. V severní části areálu se však zachovalo několik izolovaných lokalit, jejichž přirozený původ nebývá univerzálně přijímán. Historii rozšíření druhu na evropském kontinentu řeší publikace Radky Musilové a jejích kolegů v časopise Molecular Phylogenetics and Evolution. Mimo jiné s konečnou platností potvrzuje přirozený původ všech tří současných českých oblastí výskytu.

Využitelné výstupy: 
  • Analyzováno bylo 92 vzorků užovky stromové pocházející z 38 lokalit z celého areálu druhu.
  • Fylogenetická analýza ukazuje, že současný areál vznikl expanzí dvou genetických linií (západní a východní) ze dvou refugií po poslední době ledové (18 000 – 23 000 let).
  • Obě linie se na současném rozšíření podílejí přibližně stejným dílem.
  • Současné reliktní populace na severním okraji areálu jsou zbytkem maxima rozšíření východní větve.
  • Další dvě refugia existují na pobřeží Černého moře a v Řecku, ani jedno z nich se ale nepodílí na expanzi do Evropy.
  • České populace mají geneticky nejpodobnější příbuzné populace za hranicemi sousedních států a mohou tak být považovány za přirozené zbytky původního rozšíření druhu.
Grafické přílohy: 
Fylogeografie užovky stromové – odkud pocházejí naše populace?
Fylogeografie užovky stromové – odkud pocházejí naše populace?
Fylogeografie užovky stromové – odkud pocházejí naše populace?
Fylogeografie užovky stromové – odkud pocházejí naše populace?
Zdroj: 
Musilová, R., Zavadil, V., Marková, S., & Kotlík, P. (2010). Relics of the Europe’s warm past: Phylogeography of the Aesculapian snake. Molecular phylogenetics and evolution, 57(3), 1245-1252.
Zadal: 
Kateřina Kucírková
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.