Drápatka vodní nebezpečím pro evropské druhy obojživelníků

Verze PDF

Jedním z projevů globalizace světa je výrazné zrychlení, s jakým se na různých kontinentech i ostrovech objevují nové nepůvodní druhy rostlin a živočichů. Ačkoliv většina z nich se dlouhodobě neudrží, existuje i významný počet druhů, které se stanou součástí původních společenstev. Většina z těchto druhů nemá na autochtonní ekosystémy žádný výraznější vliv, čas od času se ale objevují druhy, jejichž negativní dopad je zjevný již po několika letech od jejich prvního objevení. Z tohoto důvodu je velmi důležité snažit se takovým situacím předcházet a využívat k tomu zkušeností z jiných oblastí. Ve srovnání s terestrickými biotopy jsou sladkovodní ekosystémy náchylnější k takovýmto invazím potencionálně nebezpečných druhů. Například invaze nepůvodních druhů dravých ryb, korýšů nebo obojživelníků mohou ohrožovat domácí populace obojživelníků přímou predací, zvýšenou kompeticí, přenosem nemocí nebo vlivem na interakce mezi původními druhy společenstev. Jedním z druhů obojživelníků, které mohou v oblastech mimo původní areál rozšíření působit škody na původních druzích živočichů, je drápatka vodní (Xenopus laevis). V Evropě se již stabilní populace vyskytují ve Francii, Portugalsku, Walesu a na Sicílii. A právě tady sledoval tým italských herpetologů dopad výskytu drápatek na místní druhy žab, přičemž minimálně u třech zjistil negativní dopady. Alarmující je i vysoká rychlost šíření drápatek.

Využitelné výstupy: 
  • Mezi lety 2005 a 2008 bylo sledováno celkem 68 vodních nádrží, každá z nich minimálně jednou během každé sezóny.
  • Na každé lokalitě byla sledována absence/prezence drápatek, rozmnožovací aktivita místních druhů žab a meziroční kolonizace drápatkou.
  • V prvním roce bylo 35 lokalit (51,5 %) vyhodnoceno jako obsazených drápatkou, na konci výzkumu už to bylo 47 lokalit (69,1 %).
  • 3 druhy místních žab (Discoglossus pictus, Hyla intermedia a Pelophylax synklepton esculentus) vykazovali ve vodních nádržích s drápatkou nižší nebo nulovou reprodukční aktivitu oproti rybníkům bez drápatky (přičemž obě skupiny lokalit měly stejné ekologické podmínky).
  • Reprodukční aktivita ani relativní početnost pulců ropuchy obecné (Bufo bufo) není přítomností drápatek ovlivněna.
  • V jednom případě po pozorované invazi drápatky do vodní nádrže následovala po dvou letech od obsazení úplná absence rozmnožování všech místních druhů žab s výjimkou ropuchy obecné.
  • Výzkum ukazuje značné nebezpečí přítomnosti drápatek pro většinu původních obojživelníků v podmínkách jižní Evropy a také velkou rychlost jejího šíření, proto autoři navrhují co nejrychlejší zásah orgánů ochrany přírody.
Grafické přílohy: 
Drápatka vodní nebezpečím pro evropské druhy obojživelníků
Drápatka vodní nebezpečím pro evropské druhy obojživelníků
Drápatka vodní nebezpečím pro evropské druhy obojživelníků
Drápatka vodní nebezpečím pro evropské druhy obojživelníků
Zdroj: 
Lillo, F., Faraone, F. P., & Valvo, M. L. (2011). Can the introduction of Xenopus laevis affect native amphibian populations? Reduction of reproductive occurrence in presence of the invasive species. Biological Invasions, 13(7), 1533-1541.
Zadal: 
Michal Berec
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.