Dopady pěstování biopaliv na biodiverzitu

Verze PDF

Rizika plynoucí z nekontrolovaného nárůstu průmyslového pěstování plodin pro výrobu biopaliv: na genetické úrovni biodiverzity hrozí introgrese a kontaminace původních nešlechtěných druhů novými agresivními genotypy. Na úrovni druhové hrozí riziko disturbancí a degradace habitatů, dané intenzivním způsobem hospodaření, zvyšuje se i nebezpečí fragmentace habitatů, biologických invazí a vyhynutí původních druhů. Z pohledu ekosystémové úrovně představuje „zjednodušená produkční“ krajina homogenní celek, který snižuje nabídku ekosystémových služeb a celkovou diverzity.

Využitelné výstupy: 
  • Biopaliva první generace sázela u pěstovaných plodin na vysoký obsah uhlohydrátů a škrobu (kukuřice, maniok, kasava, brambor) a tvořila jen asi 2 % stávající zemědělské produkce, přičemž konkurovala o prostor/přímé využití s běžným zemědělským hospodařením. Druhá generace vychází z plodin s vyšším obsahem uhlíku (ve formě obtížně zpracovatelných ligno-celulózních látek), které jsou doplňkovou součástí produkce potravin (obilná sláma, rýžové slupky) či odpad po lesnické těžbě, biopaliva třetí generace budou využívat především vysokého energetického potenciálu řas a nebudou představovat zátěž pro zemědělskou půdu.

 

  • Hlavní dva produkty získávané z biopaliv jsou biolíh a bionafta. Mezi největší výrobce patří Evropa (EU) a Spojené státy americké. USA a Brazílie se podílí 90 % na globální produkci biolihu. Země EU vyrábí 53 % bionafty, Rusko 22 %, ale hraje především roli dodavatele suroviny.

 

  • Čína je třetím největším světovým producentem biolihu. Přitom 80 % je vyráběno z kukuřice, 20 % z pšenice. Mezi významné hráče asijského regionu na poli biopaliv patří i Thajsko (kasava, maniok) a Filipíny (cukrová třtina).

 

  • Německo (následované Francií, Itálií a Rakouskem) patří mezi největší evropské producenty biopaliv (řepka, sója).

 

  • Celková plocha osevu geneticky modifikovanými plodinami pro výrobu biopaliv (2013) činila 1,78x108 ha.

 

  • Pěstování plodin pro výrobu biopaliv vyžaduje masivní přísun hnojiv a pesticidů. 41 % ročně-globálně vyrobených herbicidů (a 17 % pesticidů) je použito na zajištění produkce kukuřice.

 

  • Hladina spodní vody je v některých regionech vyčerpávána v důsledku intenzivního hospodaření (pěstování kukuřice) až 10x rychleji, než byl dosavadní průměr konvenčního zemědělství.

 

  • Monokulturní způsob pěstování, intenzita hospodaření a přídavky hnojiv se negativně podepisují na odolnosti půdy vůči erozi.

 

  • Nejčastější příčinou ohrožení savců, plazů i ptáků (z 80 %) je ztráta původního habitatu. A produkce biopaliv často koresponduje s tímto jevem.

 

  • Rozvoj plantáží palmy olejné se každoročně podílí na ztrátě 20 000 ha tropických lesů. Plantáže jsou jako náhradní biotop pro živočichy nevyhovující, žije zde o 85 % méně druhů.
Grafické přílohy: 
Dopady pěstování biopaliv na biodiverzitu
Dopady pěstování biopaliv na biodiverzitu
Zdroj: 
Liu, Y., Xu, Y., Zhang, F., Yun, J., Shen, Z., 2014, The impact of biofuel plantation on biodiversity: a review, China Science Bulletin
Zadal: 
Radomír Dohnal
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.