Distribuce patogenu obojživelníků Batrachochytrium dendrobatidis a management populací

Verze PDF

Populace obojživelníků v současné době decimuje výskyt chytridické houby Batrachochytrium dendrobatidis. K efektivním opatřením je ale nezbytné umět předpovědět a modelovat šíření tohoto onemocnění u volně žijících živočichů. V této studii je představen model ES (environmental suitability), který vyhodnocuje optimální podmínky pro život a šíření patogenu uvnitř populací, a převádí je do podoby prostorových a časových dat.

Využitelné výstupy: 

Analytický software Maxent byl zásoben daty z 821 australských lokalit, a shrnuje celkem 10 183 popsaných případů výskytu, pocházejících od osmdesátky mapovatelů (z let 1956 – 2007). V současnosti je z uvedeného počtu 284 lokalit charakterizováno jako „pozitivní“ z hlediska výskytu patogenu  Batrachochytrium dendrobatidis.
Ze 115 druhů obojživelníků, vyskytujících se v Austrálii, se patogen zatím projevil u 65 druhů (55%). Navzdory těmto vysokým číslům je však výskyt Batrachochytrium dendrobatidis geograficky poměrně konzistentní. Při výskytu onemocnění tedy pravděpodobně hrají přírodní charakteristiky habitatu pravděpodobně významnou roli pro celkovou distribuci.
Analytický program vylišil celkem devatenáct hlavních bioklimatických proměnných (například vzdálenost lokality/nakažených jedinců od vody), které mohou sehrávat podstatnou úlohu pro optimální šíření patogenu. U šesti z nich další testování potvrdilo průkazný vliv.
Z hlediska potenciální distribuce model předpověděl, že velká plocha území (jižní pobřeží Austrálie a prakticky celá vnitrozemská oblast Severního teritoria) není pro další šíření Batrachochytrium dendrobatidis svými podmínkami vyhovující. Navzdory výrazné toleranci patogenu vůči rozmanitým přírodním podmínkám je jeho výskyt omezen na spíše chladnější a vlhčí oblastmi.
Mezi nejpodstatnější faktory, ovlivňující šíření a perzistenci patogenu v ekosystému, patří přítomnost vody (pravděpodobně kvůli přenosu akvatických zoospor Batrachochytrium dendrobatidis.  Podstatná je také průměrná diurnální teplota neklesající v průměru pod 11°C.
Analýza ES potvrdila, že až na dvě lokality, se v Austrálii už rozšířil na všechny lokality, které by z hlediska geografických/klimatických podmínek měli vyhovovat. Předpokládá se, že Batrachochytrium dendrobatidis už tedy dosáhla svého limitního rozšíření.
Z jedenácti oblastí, které můžeme považovat za centra endemismu australských obojživelníků, se osm vyskytuje v zóně vyhovující svými podmínkami pro patogen.

Grafické přílohy: 
Distribuce patogenu obojživelníků Batrachochytrium dendrobatidis a management populací
Distribuce patogenu obojživelníků Batrachochytrium dendrobatidis a management populací
Zdroj: 
Murray K.A., Retallick R.W.R., Puschendorf R., Skerratt L.F., Rosauer D., McCallum H.I., Berger L., Speare R., VanDerWal J. 2011: Assessing spatial patterns of disease risk to biodiversity: implications for the management of the amphibian pathogen, Batrachochytrium dendrobatidis. Journal of Applied Ecology 48: 163-173.
Zadal: 
Radomír Dohnal
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.