Co říká genetika o historii losa v Evropě?

Verze PDF

Los evropský (Alces alces) je jedním z nejimpozantnějších savců. Jeho výskyt v Evropě prodělal v historii několik zásadních změn. Poslední dobu ledovou přežil především v mnoha refugiích na jižní polovině kontinentu, aby se po jejím odeznění navrátil opět do většiny původního areálu. Během druhého tisíciletí našeho letopočtu byl ale pronásledován do té míry, že došlo téměř k jeho vyhubení. Po druhé světové válce dochází ke druhé fázi rekolonizace evropského území. Všechny tyto události měly nesporný vliv na genetickou strukturu populací losa v Evropě. Autoři článku předkládají výsledky výzkumu genetické diverzity losa na území Evropy. Současný stav a distribuce genetické diverzity ukazují na výrazný vliv jak posledního zalednění, tak i efektu hrdla láhve.

Využitelné výstupy: 
  • Výzkum probíhal na vzorcích 657 losů z 16 lokalit v desíti evropských státech (Česká republika mezi nimi není).

 

  • Bylo identifikováno 17 mitochondriálních haplotypů, jejich počet v jednotlivých státech byl ale korelován s počtem zkoumaných vzorků a tak pravděpodobně sám o sobě nevyjadřuje zcela přesně genetickou diverzitu území.

 

  • Estonsko má v současné době populace losa s nejvyšší nukleotidovou diverzitou, největší počet haplotypů byl však zjištěn v Bělorusku.

 

  • Celá evropská populace se dá rozdělit na tři hlavní haploskupiny, pravděpodobně reprezentující potomky pocházející ze třech oddělených glaciálních refugií (západní, centrální a východní).

 

  • Po posledním glaciálním maximu proběhla prostorová expanze druhu, ne však expanze demografická.

 

  • Nejpodstatnějším výsledkem pro ochranu přírody je zjištění, že efektivní velikost populace se v posledních dvou tisících letech výrazně snížila.

 

  • Současný stav a distribuce genetické diverzity ukazuje na výrazný vliv jak posledního zalednění, tak i efektu hrdla láhve spojeného s antropogenním tlakem (pastva, lov). Medián odhadu vrcholu tohoto efektu leží někde kolem roku 1842.

 

  • Současný areál je výsledkem velmi nedávné expanze druhu.
Grafické přílohy: 
Co říká genetika o historii losa v Evropě?
Co říká genetika o historii losa v Evropě?
Co říká genetika o historii losa v Evropě?
Co říká genetika o historii losa v Evropě?
Co říká genetika o historii losa v Evropě?
Co říká genetika o historii losa v Evropě?
Co říká genetika o historii losa v Evropě?
Zdroj: 
Niedziałkowska, M., Hundertmark, K. J., Jędrzejewska, B., Niedziałkowski, K., Sidorovich, V. E., Górny, M., & Jędrzejewski, W. (2014). Spatial structure in European moose (Alces alces): genetic data reveal a complex population history. Journal of Biogeography, 41(11), 2173-2184.
Zadal: 
Kateřina Kucírková
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.