Člověkem pozměněné ekosystémy: vhodné biotopy i ekologické pasti pro vážky

Verze PDF

Rozšíření vážek v přírodních a v člověkem pozměněných biotopech může být ovlivňováno zcela odlišnými faktory. Aktuální výskyt vážek na sekundárních biotopech může být zcela náhodný nebo může být způsoben selháním při výběru stanoviště. Na druhou stranu mohou být sekundární biotopy alternativními kvalitními stanovišti alespoň částečně nahrazujícími přirozené biotopy. Obě tyto protichůdné hypotézy byly zkoumány při hodnocení desetiletého průzkumu vážek na Ostravsku. Tůně vzniklé poklesem vodní hladiny po důlní těžbě představují vysoce proměnlivé prostředí. Z hlediska jednotlivých populací se druhotná stanoviště mohou stát ekologickými pastmi. Nicméně, jedná se o vymizení na lokální úrovni, na širší úrovni představují druhotná stanoviště velkou diverzitu vodního prostředí v rozmanitých sukcesních stadiích, což je důsledek nestability prostředí. Za předpokladu, že je spektrum biotopů dostatečně pestré, existuje velká pravděpodobnost, že se blízko objeví další vhodný biotop. Celý systém může proto úspěšně dlouhodobě poskytovat pro výskyt vážek vhodné prostředí. Jednotlivé populace mohou být funkčně propojené přes rozptyl jedinců a zajišťovat tak stabilní výskyt v nestabilním prostředí. Metapopulace ale může fungovat jedině tehdy, pokud sestává z dostatečného počtu lokálních populací, které jsou propojeny přes rozptyl jedinců. Lokální vymizení může být kompenzováno osídlením nově vzniklých ploch. Paradoxně tak nestabilita prostředí formuje heterogenní podmínky, které jsou klíčové pro zachování biodiverzity. Hlavní ohrožení sekundárních biotopů nespočívá v nestabilitě prostředí, ale ve snaze stabilizovat sekundární biotopy formou technických rekultivací.

Využitelné výstupy: 

Rozšíření vážek v přírodních a v člověkem pozměněných biotopech může být ovlivňováno zcela odlišnými faktory. Aktuální výskyt vážek na sekundárních biotopech může být zcela náhodný nebo může být způsoben selháním při výběru stanoviště. Na druhou stranu mohou být sekundární biotopy alternativními kvalitními stanovišti alespoň částečně nahrazujícími přirozené biotopy. Obě tyto protichůdné hypotézy byly zkoumány při hodnocení desetiletého průzkumu vážek na Ostravsku. Dospělci a exuvie vážek byli sledováni od roku 2001 do 2010 na deseti tůních vzniklých poklesem po důlní těžbě v blízkosti Karviné. Jedním z překvapivých výskytů na těchto biotopech je vysoká početnost vážky jasnoskvrnné. Během let 2003 – 2010 byla zjišťována početnost tohoto druhu metodou zpětného odchytu.
U každé ze sledovaných lokalit byly v různých letech zaznamenány významné změny v podmínkách stanoviště spjaté s kolísáním vodní hladiny. Toto narušení způsobilo vymizení více než 80% litorální vegetace a úbytek specializovaných druhů. Stabilita těchto ekosystémů je tedy velmi nízká. Tento proces ale nebyl nevratný, při stabilizaci vodní hladiny či vytvoření nových vodních ploch došlo ke znovuosídlení biotopovými specialisty.
Tůně vzniklé poklesem vodní hladiny po důlní těžbě představují vysoce proměnlivé prostředí. Značná dynamika vodní hladiny negativně ovlivňuje strukturu a diverzitu vodní vegetace. Makrofytní vegetace přitom hraje pro výskyt vážek významnou roli. Uvedené změny mohou proto způsobit lokální vymizení biotopových specialistů. Z hlediska jednotlivých populací se tak druhotná stanoviště stávají ekologickými pastmi. Nicméně, jedná se o vymizení na lokální úrovni. Na širší úrovni představují druhotná stanoviště velkou diverzitu vodního prostředí v rozmanitých sukcesních stadiích, což je důsledek nestability prostředí. Za předpokladu, že je spektrum biotopů dostatečně pestré, existuje velká pravděpodobnost, že se blízko objeví další vhodný biotop. Celý systém může proto úspěšně dlouhodobě poskytovat pro výskyt vážek vhodné prostředí. Jednotlivé populace mohou být funkčně propojené přes rozptyl jedinců a zajišťovat tak stabilní výskyt v nestabilním prostředí. Metapopulace ale může fungovat jedině tehdy, pokud sestává z dostatečného počtu lokálních populací, které jsou propojeny přes rozptyl jedinců. Lokální vymizení může být kompenzováno osídlením nově vzniklých ploch. Paradoxně tak nestabilita prostředí formuje heterogenní podmínky, které jsou pro zachování biodiverzity klíčové. Hlavní ohrožení sekundárních biotopů nespočívá v nestabilitě prostředí, ale ve snaze stabilizovat sekundární biotopy formou technických rekultivací.                

Grafické přílohy: 
Mapa sledovaných lokalit
Zdroj: 
Harabis F., Dolny A. 2012: Human altered ecosystems: suitable habitats as well as ecological traps for dragonflies (Odonata): the matter of scale. Journal of Insect Conservation 16: 121-130.
Zadal: 
Jiří Pokorný
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.