Charakteristika porostů osídlovaných strakapoudem malým Dendrocopos minor s ohledem na vývoj populace od 90.let 20.století; analýza z Anglie

Verze PDF

Populace strakapouda malého v Anglii jsou od 90. let 20. století na ústupu a nelze s jistotou říct, proč tomu tak je. Jako o možných příčinách se spekuluje o nárůstu populací strakapouda velkého (Dendrocopos major), změnách kvality lesních porostů (jako např. množství mrtvých stromů) a celkovém podílu stromového pokryvu v dané oblasti. Tato práce ukázala, že strakapoudi malí preferují rozlehlé vzrostlé otevřené porosty doubrav. Analýza neukázala žádné preference pro porosty s vyšším podílem mrtvého dřeva. Management by se měl zaměřit na zvýšení konektivity mezi jednotlivými plochami doubrav v krajinném měřítku. Další podrobnější výzkum by se měl zaměřit na vztah druhu k vlhkým stanovištím, lépe zanalyzovat roli mrtvého dřeva, jakožto potravního zdroje, a popsat selekční mechanismy, kterými si strakapoud vybírá habitat na mezo- a mikro-úrovni.

Využitelné výstupy: 
  • práce rozšiřuje dosavadní poznatky o habitatových preferencích strakapouda malého
    • strakapoudi vykazují preference pro otevřené minimálně 2,4 m vysoké porosty s převahou dubů a dostatkem suchých kořenů a větví
      • duby jsou pro strakapoudy malé významným zdrojem potravy a místem k zahnízdění
        • strakapoudi malí loví téměř výhradně larvy dřevokazného hmyzu z odumřelých větví, s pučením stromů strakapoudi začínají lovit bezobratlé z povrchu kůry stromů a listí
        • rozmnožování druhu probíhá zároveň s pučením dubů, kladení vajec je ovlivněno dostupností dřevokazných larev víc než měsíc před samotným kladením
      • historické záznamy ukazují, že tyto preference zůstaly stejné jako před začátkem periody poklesu populace a neměnily se ani v jejím průběhu
    • jako klíčová se ukazuje rozloha lesního porostu v kontextu krajiny
      • druh má rozlehlý domovský okrsek
      • frekvence jeho přítomnosti v rámci lesnaté oblasti roste s celkovou plochou listnatých porostů
        • frekvence výskytu strakapouda malého na ploše listnatého lesa menší než 17 ha byla 24%
        • u ploch větších než 38 ha se frekvence zvýšila na 80%
      • úbytek strakapoudů lze dát souvislosti se současným trendem fragmentace jejich oblíbených otevřených lesních habitatů
  • management by se měl zaměřit na vytvoření a udržení koridorů mezi stávajícími plochami otevřeného listnatého lesa

 

Zdroj: 
Charman E.C., Smith K.W., Gruar D.J., Dodd S., Grice P.V. (2010): Characteristics of woods used recently and historically by Lesser Spotted Woodpeckers Dendrocopos minor in England. Ibis 152: 543-555
Zadal: 
Zuzana Blažková
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.