Budoucnost plateb za ekosystémové služby

Verze PDF

Článek vyšel jako Special Section EssayConservation biology. Zamýšlí se nad současnou praxí plateb ze ekosystémové služby (dále jen PES, akronym totožný pro češtinu i angličtinu), problémy s tím spojenými a navrhuje, jakým směrem by se měly PES v budoucnu dále rozvíjet a uplatňovat.
Článek je psán v obecné rovině a nepracuje téměř s žádnými konkrétními příklady PES. Pro českého čtenáře, který se s termínem PES nikdy nesetkal, tedy uvedu jako příklad PES platbu za zalesnění (udržování lesa) na svahu ohroženém erozí. Příjemcem je majitel pozemku, dárcem může být stát, obec, místní komunita, řešitel projektu atd. Tento typ plateb je samozřejmě typický pro tropické rozvojové země, ohrožené sesuvy půdy.
Schémata PES jsou aplikována v řadě zemí (autor analyzoval studie z 20 států) a to ve vzrůstající míře, jak ukazuje autorova analýza frekvence článků na dané téma v Conservation Biology. Mění se také pozice PES v rámci hierarchie zájmů. Zatímco ve svém počátku byly PES motivovány zejména jako nástroj k potlačení určitých privátních zájmů poškozujících ekosystémy, dnes jde spíše naopak o využití privátních zájmů jako pobídky k tomu, aby se dosáhlo společensky prospěšných cílů. A zdaleka ne vždy jsou PES motivovány jen ochranou přírody v tradičním slova smyslu - viz například cap-and-trade systems (zachyť znečištění a prodej). PES jsou chápány jako nástroj ochrany ekosystémů mimo chráněná území či jako složka mezinárodního systému plateb za vázání uhlíku v tropických lesích.        
Uplatnění PES se liší ve vysoce rozvinutých, středně a málo rozvinutých zemích. Ve vysoce rozvinutých zemích slouží především jako nástroj k přesměrování zemědělských dotací tak, aby lépe sloužily k dosažení  veřejných zájmů. V chudších zemích má aplikace PES důvodů několik: 1. Instituce, zajišťující ochranu přírody zákonnými regulacemi a nepřímými pobídkami jsou slabé. 2. Vlády při distribuci pomoci a dotací ve vzrůstající míře preferují u příjemců dotací různé systémy podmínek a hodnocení chování. 3. Politici a rozhodující činitelé věří, že PES může vyřešit jak potlačování chudoby, tak i ochranu ekosystémů. 4. Iniciátoři věří, že programy PES mohou být dlouhodobě finančně udržitelné při potřebě pouze malé počáteční investice. Panuje víra, že PES mohou sloužit i jako zdroj pro investice a financování ochrany přírody.
Jaké jsou současné směry výzkumu uplatňování PES? Je to především analýza toho, jaké environmentální a sociální dopady PES v dané oblasti mají. Pokud takovou analýzu neprovedeme, širší uplatňování PES autor nedoporučuje. Dále autor zdůrazňuje, že analýza ekosystémových služeb odtržená od politických nástrojů (policies) zaměřených k jejich poskytování je zbytečným úsilím.
Efektivita PES. Teorie předpokládá, že aplikace PES posílí poskytování ES a že zvýhodní ty, kdo žijí v blízkosti ohrožených ekosystémů. Bohužel, nemáme dosud hodnověrné údaje, které by tuto teorii potvrzovaly. Existují důležitá omezení platnosti této teorie: díky chybné administraci programů a výběru oblastí jsou kontrahovaná území často mimo těch, která skutečně zasluhují ochranu, produkce je přesouvána z kontrahovaných území mimo ně, aby se dosáhlo platby, a tak jsou poškozeny ekosystémy jinde, kontraktoři nedodržují závazky managementu či jsou kontrakty příliš krátkodobé na to, aby došlo k zásadní změně krajinného pokryvu  apod. Především však neexistuje vyhodnocení dopadu aplikovaných PES na environmentální a sociální situaci, není pokládána otázka, jak by situace vypadala, kdyby nebyly PES uplatněny. Zhruba deset studí, které dopad hodnotilo, vykazuje nejednoznačné výsledky.
Co dělat v příštích 25 letech? Především schémata PES musí být naplánována tak, aby zároveň docházelo k hodnocení jejich účinků. Výběr oblastí a nastavení cen musí být pečlivější. Otázkou je, jestli platby pevně svazovat s výstupy (například kvalita vody): poskytovatelé jsou zranitelnější než příjemci a také jejich povědomí o fungování ekosystémů bývá slabší než u příjemců. Jak vůbec mají být platby s výstupy svázány? Lineárně či nelineárně? Jak zohlednit potřeby komunitního vlastnictví, migrujících druhů, velikosti území atd.? Jak zapojit environmentální vzdělávání? Jak řešit problém, kdy farmáři zisk z PES použili jako investici k degradaci území, na které se kontrakt PES nevztahoval? Může však dojít i k opačné situaci: v oblasti, kde je více zájemců o poskytování ES, než kolik jich může být kontrahováno, klesá tlak i na nekontraktovaná území, protože jejich vlastníci se nechtějí připravit o možnost v budoucnu PES získat.   
Často se v diskuzích objevuje názor, že PES jsou jakousi náhradou za regulativní systémy ochrany. Ve skutečnosti jsou však jejich doplňkem. Jak se to má se vzájemným ovlivňováním těchto dvou systémů, není jasné. PES může vést k zániku sociálně zakotvené motivace ochraňovat; na druhé straně ale mohou tlumit opozici vůči omezením, danými regulativní ochranou.   
Role oceňování ekosystémů. Je nutné provést vyhodnocení ES před zavedením PES schémat? Autor se domnívá, že nikoli. Rozhodující činitelé hodnotí PES z pohledu, zda se jim vyplatí či ne, neanalyzují jeho konečnou hodnotu či svou ochotu za ně platit. Platí-li ES jejch užiivatel (například obec farmáři za protipovodňovou ochranu umožněním rozlivu), jde téměř vždy o cenu, založenou na smlouvání.
Je PES zdrojem pro získání financí na ochranu přírody, nebo má být naopak z prostředků na ochranu přírody realizována? Jistě, obojí je možné, nicméně je třeba o tom v budocnu vést diskuse.
Jako problém vidí autor odtrženost studií o PES od skutečného společenského kontextu. Ve skutečnosti nepotřebujeme vědět, jaké benefity ekosystémové služby poskytují, spíše potřebujeme znát benefity specifických programů, na ekosystémové služby zaměřených. Je totiž rozdíl tvrdit, že „chudí lidé jsou závislí na ekosystémových službách“  a „chudí lidé by se měli lépe, pokud by byl přijat specifický program ochrany ekosystému“.
Závěr: Chráněná území a regulativní nástroje zůstávají základním kamenem ochrany ekosystémů. Nicméně role PES za poslední období vzrostla a stala se leckde náhražkou či doplňkem těchto základních přístupů. Důvodem bylo zklamání z nízké účinnosti regulativních přístupů a nepřímých pobídek. Co se týká PES jako zdroje pro investice v ochraně, potenciál je značný, ale jsme daleko od realizace.

Využitelné výstupy: 

Český čtenář by si měl po přečtení článku uvědomit, že zatímco u nás se o konceptu ekosystémových služeb opatrně začíná hovořit, leckde už probíhají za ekosystémové služby reálné platby. Ostatně jejich realizace nepotřebuje žádné zvláštní normy ani předpisy, ale prostě jen schopnost službu rozpoznat, zjistit, že ji potřebuji, najít toho, kdo bude obhospodařovat ekosystém tak, aby ji poskytoval, dohodnou cenu a uzavřít smlouvu.

Zdroj: 
Ferraro, P.J. (2011): The Future of Payments for Ecosystem Services.Conservation Biology, Vol25., No. 6, 1134-1138.
Zadal: 
David Pithart
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.