Biotopové preference plazů na vřesovištích

Verze PDF

Vřesoviště a jim podobné biotopy jsou v podmínkách středí Evropy relativně málo zastoupeným biotopem. I tak ale poskytují optimální podmínky pro život několika druhů evropských plazů, mezi nimi například ještěrky živorodé (Zootoca vivipara), ještěrky obecné (Lacerta agilis), užovky hladké (Coronella austriaca) a zmije obecné (Vipera berus). Současná ochrana vřesovišť je zaměřena na prostředí v širším měřítku a soustředí se na mozaikovitý vzor vegetačního krytu. Naopak třírozměrný aspekt vegetačního krytu, který je pro plazy velmi důležitý, neboť jim poskytuje například možnosti úkrytu, bývá spíše opomíjen. Jedním z často využívaných způsobů, jak docílit mozaikovitého charakteru vegetačního krytu, je pastva. Jelikož v Holandsku je většina vřesovišť spravována právě tímto způsobem, zaměřili se zdejší herpetologové na výzkum vztahu struktury vegetace vřesovišť a nároků jednotlivých druhů plazů, které tento biotop běžně užívají.

Využitelné výstupy: 

Na studijní ploše – vřesovišti o rozloze 280 hektarů v severovýchodním Holandsku – rozmístili výzkumníci umělé úkryty z obdélníků plechu o rozměrech 60 x 50 cm. Kvůli obavám z rušení návštěvníky lokality natřeli plech na tmavě zeleno. Na základě struktury vegetace a druhového složení autoři rozdělili biotop na sedm typů a do všech rozmístili připravené úkryty. Po dvě sezóny následně monitorovali využívání úkrytů jednotlivými sledovanými druhy plazů. Z nasbíraných dat poté hodnotili vazbu na jednotlivé typy prostředí. Na sledovaném vřesovišti se podařilo ověřit výskyt všech očekávaných druhů plazů – slepýše křehkého (Anguis fragilis), ještěrky živorodé, užovky hladké, užovky obojkové (Natrix natrix) a zmije obecné. Ze všech sedmi typů využívali plazi nejčastěji typ s přibližně polovičním zastoupením bezkolence modrého (Molinia caerulea) a vřesu obecného (Calluna vulgaris), ale s průměrnou výškou porostu 30 cm. Ve stejném biotopu, ve kterém ale bylo umožněno spásání dobytkem, a průměrná výška porostu nepřesáhla 15 cm, počet pozorování velmi výrazně klesl na zhruba desetinu jedinců, což byla mezi sedmi sledovanými typy biotopu druhá nejmenší hustota. Úplně nejméně jedinců bylo pozorováno v biotopu s trsy sítiny rozkladité (Juncus effusus) střídajícími se s volnou plochou. Z výsledků dále vyplývá, že jedinci slepýše křehkého preferují typ biotopu se zastoupením vřesu obecného, šichy černé (Empetrum nigrum) a bezkolence modrého. Ještěrky živorodé obývají přednostně vegetaci s vřesem obecným a bezkolencem modrým. Pro případy plánování managementu vřesovištních typů prostředí z hlediska ochrany plazů navrhují autoři kromě druhového složení vegetace myslet rovněž na její prostorovou strukturu s ohledem na možnosti vyššího porostu sloužit jako případné úkryty plazů. Takové biotopy mohou za minimálních dalších intervencí existovat desetiletí. Nejdůležitějším vkladem managementu je zamezení vlivů, které by mohly omezovat růst vegetace do výšky, jako jsou pastva, vypalování, kosení a odstraňování starých trsů.

Zdroj: 
Stumpel A.H., van der Werf D.C. 2012: Reptile habitat preference in heathland: implications for heathland management. Herpetological Journal 22 (3): 179-182.
Zadal: 
Michal Berec
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.