Biotopové preference čolka velkého

Verze PDF

Dlouhodobá a stále probíhající změna využívání přírodního prostředí má za následek úbytek životního prostoru pro řadu druhů rostlin a živočichů. Jednou z nejohroženějších skupin jsou obojživelníci. Díky komplexnímu životnímu cyklu, zahrnujícího larvální a metamorfované stadium, je jejich ochrana z hlediska poskytnutí vhodného biotopu dvojnásobně náročná. Dospělí jedinci většiny druhů navíc během roku střídají terestrickou (pozemní) fázi ročního cyklu s fází vodní, během níž se rozmnožují. A přestože larvy a dospělci ve vodní fázi využívají stejné prostředí, jsou jejich nároky odlišné, neboť larvy zde hledají především potravu, zatímco dospělci vhodné místo ke kladení vajec nebo rození larev a jejich vývoj.
Ochrana obojživelníků byla donedávna prezentována téměř výhradně jako ochrana jejich vodních stanovišť. Přestože význam tohoto biotopu je nesporný, vyskytují se v něm jedinci většiny druhů menší část ročního cyklu. Pro zachování zdravé a silné populace je stejně významná i ochrana suchozemského prostředí, v němž metamorfovaná mláďata a dospělci tráví většinu roku. Ke škodě věci ale o životě a nárocích většiny druhů obojživelníků v terestrické fázi života víme velice málo. Zakládání tůněk právě pro obojživelníky tak může při špatném zasazení do okolního prostředí být prací vskutku sisyfovskou.
Čolek velký (Triturus cristatus) je jedním z druhů, jejichž velmi výrazné ubývání početnosti v posledních desítkách let můžeme pozorovat na celém území České republiky. Typické prostředí tohoto druhu, tedy vodní nádrže bez ryb (hlavně dravých) a nepříliš hustě zarostlé vegetací spolu s okolní mozaikou lesních a lučních společenstev, je druhu k dispozici už spíše výjimečně. Ačkoliv na určitých suboptimálních lokalitách dokáží čolci přežívat i několik let, některým stanovištím se vysloveně vyhýbají. Patří k nim již zmíněné rybníky s dravými druhy ryb, ale také vodní plochy s okolím zcela bez vegetace nebo jen s řídkou vegetací. Znalost konkrétních biotopových nároků druhu je tedy z hlediska účinné ochrany přírody naprostou nezbytností.

Využitelné výstupy: 

Biotopové preference čolků velkých byly předmětem nedávného výzkumu herpetologů ve švédském kraji Örebro. Cílem výzkumu bylo srovnání 31 sledovaných parametrů mezi dvěma skupinami lokalit – obsazenými a neobsazenými čolkem velkým. Výsledkem srovnání je, že 15 z 31 faktorů se mezi těmito dvěma skupinami lokalit významně liší. V jižním Švédsku čolci velcí preferují lokality v nižší nadmořské výšce (průměr pro obsazené 108, pro neobsazené 156 m n.m.), s vyšším podílem listnatého lesa v bližším (do 100 m) i vzdálenějším okolí (do 500 m), ale naopak s nižším zastoupením jehličnatých porostů. Zcela logicky byli častěji zjištěni na lokalitách s menším množstvím potenciálních predátorů, tedy v tomto případě především dravých ryb. Dalším důležitým faktorem je zastoupení pastvin nebo lučních společenstev s preferencí pro lokality s vyšším zastoupením tohoto biotopu. V neposlední řadě zjistili herpetologové, že se čolci vyhýbají vodním stanovištím, v jejichž okolí je výrazná část biotopu tvořena holou bahnitou půdou. Poněkud překvapivě byli čolci zjištěni na lokalitách, v jejichž okolí je méně řek a jezer, i když v tomto případě jsou rozdíly měřitelné v jednotkách procent.

Zdroj: 
Gustafson, D. H., Malmgren, J. C., Mikusinski, G. 2011. Terrestrial Habitat Predicts use of Aquatic Habitat for Breeding Purposes-A Study on the Great Crested Newt (Triturus cristatus). Annales Zoologici Fennici 48 (5): 295-307.
Zadal: 
Michal Berec
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.