Aplikace výzkumu v praxi: ochrana čmeláků v Británii jako příkladová studie

Verze PDF

Z různých důvodů je možné čmeláky považovat za klíčový druh pro přežití mnoha jiných druhů. Během poslední dekády roste počet případů poukazujících na jejich pokles jak v Evropě, tak v Severní Americe a Asii, a to především z důvodů zahrnujících ztrátu habitatu, vliv pesticidů, kompetici s nepůvodními druhy a zavlečení nepůvodních nemocí. Zájem akademiků o čmeláky proto v posledních letech výrazně vzrostl. Nicméně, velmi málo vědeckých prací je uplatněno v praxi, a to především díky špatné komunikaci mezi vědeckými pracovníky na jedné straně, a zemědělci, zahradníky, politiky a pracovníky ochrany přírody na straně druhé.
Autoři se proto v této práci zabývali I. poznatky vztahujícími se k praktické ochraně čmeláků, II. činností organizace BBCT (Bumblebee Conservation Trust – Společnost pro ochranu čmeláků), III. mezerami v současných poznatcích především o ekologii čmeláků s významem pro jejich ochranu a IV. překážkami omezujícími zavádění výzkumu do ochrany.

Využitelné výstupy: 

I. Výsledky výzkumů zabývajících se otázkami týkajícími se praktické ochrany čmeláků
1. Velikost populace: Díky sociálnímu způsobu života jsou čmeláci velmi náchylní k fragmentaci jejich habitatu. I když některé druhy snášejí fragmentaci bez potíží a jsou schopné se šířit a tvořit velké populace, ostatní prospívají pouze v místech s hojným výskytem jejich favorizované živné rostliny. Tato místa jsou nyní ale často velmi fragmentovaná a některé metapopulace čmeláků proto mohou zcela vyhynout.
2. Schopnost šíření: Některé skupiny čmeláků (např. poddruh Pyrobombus) mají relativně dobré disperzní schopnosti, na druhou stranu např. skupina Thoracombus se jeví jako sedentární. Rozdíly ve schopnostech šířit se ale velmi záleží na míře fragmentace habitatu, ve kterém jedinci žijí.
3. Doletová vzdálenost: Schopnost doletu určuje oblast, kterou může hnízdo využívat. Tuto charakteristiku je těžké určit, nicméně je zřejmé, že se mezi jednotlivými druhy velmi liší. Ty s velkou doletovou vzdáleností jsou schopny lépe se vyrovnat s nepravidelným rozmístěním (jak v prostoru, tak v čase) potravních zdrojů než ty s menší.
4. Zdroje pastvy: Čmeláci pro přežití nevyžadují vysokou diverzitu živných rostlin, většina druhů čmeláků si celkově vystačí s 10 či méně druhy, které patří především do čeledi Fabaceae. Nicméně, mají-li přístup také k jiným druhům, jsou čmeláci schopni opylovat velké množství druhů rostlin.
5. Agroenvironmentální opatření: Biopásy na okrajích polí a obnovené či vytvořené druhově bohaté trávníky představují při poskytování potravy čmelákům velmi efektivní optření. Zemědělská půda s agro-envi opatřeními, která ale tato cílová opatření neobsahuje, se často z pohledu čmeláků nijak neliší od konvenčně obhospodařovaných půd.
6. Obce: Zahrady i opuštěné průmyslové areály jsou místa s vyšší hustotou čmeláků a jejich hnízd než standardně obhospodařovávaná zemědělská půda.
 
II. Činnost organizace BBCT (Bumblebee Conservation Trust – Společnost pro ochranu čmeláků)
Ochranářská opatření se musí zaměřovat především na zvětšení velikosti a lepší propojenost dochovaných populací vzácných druhů. Vhodná ochranná opatření obsahují zejména: 1. udržování bohatě kvetoucích míst, 2. obnova druhově bohatých trávníků, 3. vysévání vhodných směsí rostlin bohatých na pyl a nektar, 4. podpora pěstování jetelovin a střídání plodin jako alternativu k používání hnojiv, 5. propagace k přírodě šetrnému zahradničení; tato opatření by měla být aplikována především na místa s výskytem vzácných druhů a jejich nejbližší okolí.
1. Zvyšování povědomí veřejnosti: Pro propagaci cílů ochrany je nejefektivnější použít veřejná média – prezentace v popularizačních médiích (včetně novin, rádia a televize), tvorba výukových programů pro základní školy, vydávání vlastního zpravodaje a podpora „občanské vědy“, tedy fotografování či identifikování čmeláků veřejností a poskytování těchto záznamů odborníkům.
2. Cílený managament habitatu na podporu druhů: Při ochraně dvou nejvíce ohrožených druhů čmeláků v Británii byl prosazován vhodný managament a obnova jejich habitatů v oblasti 10 km okolo existujících populací těchto druhů. Tyto aktivity obsahovaly jak získávání veřejných prostředků pro tento projekt, tak podporu farmářů při finální realizaci patřičných agro-envi opatření. Dále bylo také důležitou součástí navazování kontaktů s dalšími neziskovými organizacemi.
3. Reintrodukční program vyhynulého Bombus subterraneus: I přes kritiku reintrodukčních programů vyhynulých druhů (reintrodukce je finančně mnohem náročnější než ochrana druhu v místě jeho aktuálního výskytu) se organizace BBCT o toto pokouší, a to na základě především těchto zdůvodnění: Druh B. subterraneus v místě svého nynějšího výskytu není původní a není tedy pravděpodobné, že by byl chráněn; z přípravných realizací (obnova vhodných biotopů apod.) budou těžit i některé další druhy ohrožených čmeláků; péčí o druhově bohaté trávníky dojde ke zvýšení biodiverzity těchto míst.
4. Spolupráce: Je-li to alespoň trochu možné, je vhodné navázat spolupráci mezi jednotlivými zainteresovanými subjekty (jiné organizace, neziskovky), čímž se zabrání duplikátním snahám. A to jak v národním, tak mezinárodním měřítku.
5. Propagace k přírodě šetrnému zahradničení: Vzhledem k tomu, že veřejnost se o možnosti poskytování vhodných podmínek čmelákům na zahradách zajímá, je vhodné tohoto využít také pro ochranu méně charismatických druhů hmyzu. Propagace v Británii spočívala v distribuci směsí semen vhodných živných rostlin, prodeji brožury zabývající se tímto tématem a ve vývoji vhodných, lehce aplikovatelných opatření ve spolupráci s řetězcem zahradních center.
 
III. Mezery v současných poznatcích o ekologii čmeláků s významem pro jejich ochranu
Pro plánování úspěšných ochranných opatření je třeba znát ještě následující:
Populační křivky běžných i vzácných druhů; role pesticitů (obzvlášť neonikotinoidů) na úmrtnost čmeláků; význam a šíření nepůvodních pategenů v případech úhynu divokých populací čmeláků a role čmeláků chovaných pro komerční využití při šíření patogenů, kompetici či hybridizaci s původními druhy; míra uspokojenosti potřeb obou stran v kooperaci opylovač - rostlina; rozšíření, ekologie a potřeba ochrany druhů čmeláků v jiných, než tradičně se o čmeláky zajímajících oblastech světa.
 
IV. překážky omezující implementaci výzkumu do ochrana
Velkým problémem, nejen v Británii, je fakt, že neexistuje žádný mechanismus, kterým by výsledky výzkumu mohly nějak ovlivnit politická rozhodnutí; velmi zřídka dochází ke konzultacím mezi vládními organizacemi zodpovědnými za ochranu přírody a akademickými pracovníky zabývajícími se stejným tématem. Politické strany se zasazují o ochranu především u veřejnosti oblíbených druhů rostlin, ptáků či motýlů.
Ochranná opatření, obzvlášť agro-environmentálních programů jako biopásy, je nutné zavádět pouze v místech s výskytem vzácných druhů.

Zdroj: 
Goulson D., Rayner P., Dawson B., Darvill B. 2011: Translating research into action; bumblebee conservation as a case study. Journal of Applied Ecology 48: 3-8.
Zadal: 
Alena Bartošová
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.